Tři veřejně známé příběhy, jeden zásadní posun v medicíně a jedna věc, kterou většina článků stále přehlíží 

Text publikuje Sophgena a.s. jako poskytovatel celogenomového sekvenování (WGS). Jde o komerční kontext jeho model služby, omezení i alternativy jsou explicitně rozebírány v poznámce o poskytovateli v kapitole 4. Článek nenahrazuje genetické poradenství. 

 

1. Třináct let od jednoho otevřeného dopisu

14.května 2013.New York Times publikuje otevřený dopis. Podepisuje jej jedna z nejznámějších hereček na světě. AngelinaJolie oznamuje, že podstoupila preventivní oboustrannou mastektomii. [1] Důvod: patogenní varianta v genu BRCA1 a rodinná anamnéza (matka Marcheline Bertrand zemřela na karcinom vaječníků ve věku 56 let). 

Za půl roku od zveřejnění textu stouply BRCA testy v britských genetických ambulancích o 80 procent. Odeslání do genetických ambulancí se zvýšilo 2,5násobně, aniž by stoupl počet neopodstatněných žádostí. [2] V USA se tento jev udržel déle než tři roky, přičemž měsíční tempo růstu incidence riziko-redukující mastektomie se zvýšilo z přibližně 0,2 % na 0,9 % měsíčně. [3] 

Zajímavější číslo přišlo o pár týdnů později. Průzkum mezi Američany zjistil, že téměř tři čtvrtiny respondentů si příběhu Jolie všimlo. Avšak méně než 10 procent dokázalo správně interpretovat její riziko. A pouhá 1,3 procenta vyhledala genetické poradenství. [4] Pozornost sama o sobě nestačí, protože bez klinického kontextu může vést k chybnému výkladu. 

Toto není článek o Angelině Jolie. Je to článek o tom, co dnes znamená pozitivní výsledek testu BRCA a proč nepředstavuje klinický příkaz, ale začátek odborné konzultace. 

Cesta k němu vede přes tři příběhy, které na první pohled vypadají stejně. Ale nejsou. 

Tři ženy, dva geny, tři rozhodnutí 

Angelina Jolie. Patogenní varianta v genu BRCA1. Konkrétní variantu nikdy veřejně nezveřejnila. V roce 2013, ve věku 37 let, podstoupila oboustrannou chirurgickou redukci rizika karcinomu prsu. [1] V březnu 2015, ve věku 39 let, bilaterální salpingo-ooforektomii (RRSO)  pro snížení rizika odstranění vejcovodů a vaječníků. [5] Udělala to bez předchozí diagnózy karcinomu z důvodu čistě preventivního. 

Michelle Heaton, britská zpěvačka. Patogenní varianta v genu BRCA2, nikoli BRCA1. Otec byl rovněž přenašeč. V roce 2012, ve věku 33 let, oboustranná mastektomie. V roce 2014, ve věku 35 let, hysterektomie s adnexektomií. Předčasná chirurgická menopauza ve 35 letech. Kniha Hot Flush: Motherhood, the Menopause and Me (2018), v níž dokumentuje, co to znamenalo pro její život. [6] 

Christina Applegate, americká herečka. Patogenní varianta v genu BRCA1. Avšak zcela odlišný výchozí bod: v červenci 2008, ve věku 36 let, jí byl diagnostikován karcinom v jednom prsu. [7] Nešlo o prevenci, ale o léčbu. Rozhodla se pro oboustrannou mastektomii, jednu terapeutickou, druhou kontralaterální preventivní. V říjnu 2017, ve věku 45 let, podstoupila RRSO. [8] 

Preventivní mastektomii podstoupila také Sharon Osbourne koncem roku 2012. [9] Mezinárodní nárůst pozornosti k testování BRCA však následně výrazně zesílil po otevřeném dopisu Jolie z května 2013. 

Patogenní varianty v genech BRCA1/2, avšak odlišný klinický kontext a odlišná rozhodnutí. Tabulka níže ukazuje, proč tuto problematiku nelze shrnout do jediné věty. 

	Angelina Jolie	Michelle Heaton	Christina Applegate
Gen	BRCA1	BRCA2	BRCA1
Mastektomie: věk a klinický účel	37 let; bilaterální riziko redukující výkon	cca 33 let; bilaterální riziko redukující výkon	36 let; léčba jednostranného karcinomu + kontralaterální preventivní složka
RRSO věk	39 let	35 let	45 let
Rodinná anamnéza	Matka zemřela na karcinom vaječníků v 56 letech; další případy v rodině	Otec je také přenašeč; více případů v rodině	Matka měla karcinom prsu dvakrát
Děti před operací: ano / ne	Ano	Ano (novorozenec)	Ano

 

Informace o veřejně známých osobách vycházejí z jejich vlastních vyjádření a důvěryhodných mediálních záznamů. Nejedná se o úplné zdravotní záznamy ani o podklad pro zpětné klinické hodnocení jejich rozhodnutí. 

 

2. Co vlastně znamená „mám BRCA"

Zárodečná (germinální) patogenní varianta v genu BRCA1 nebo BRCA2 snižuje kapacitu buňky opravovat poškozenou DNA, konkrétně u dvouřetězcových zlomů. Nádor však obvykle vzniká až po dalších molekulárních změnách v postižené buňce, často včetně ztráty funkce druhé kopie genu. Proto samotná patogenní varianta není diagnózou. Je to zvýšená pravděpodobnost, která se v průběhu života může, ale nemusí, realizovat. 

Jak se varianta hodnotí. Laboratoř ji klasifikuje podle mezinárodních odborných kritérií do pěti kategorií: patogenní, pravděpodobně patogenní, varianta nejasného významu (VUS), pravděpodobně benigní, benigní. 

Laboratorní klasifikace sama o sobě ještě nepředstavuje klinické rozhodnutí. Lékařský genetik spojí výsledek s osobní a rodinnou anamnézou, vysvětlí jeho limity, posoudí potřebu konfirmace a navrhne další postup pro pacienta i rodinu. 

Samostatná genetická zpráva bez klinického kontextu není hotovou zdravotní odpovědí. Může vést k falešnému uklidnění nebo k zbytečné panice. Rozhodující není, zda je test komerční nebo hrazený ze zdravotního pojištění, ale zda je součástí klinicky řízeného procesu: kvalitní laboratoře, odborné interpretace, konfirmace relevantního nálezu a navazující péče. 

Kategorie „varianta nejasného významu" zní znepokojivě, ale nejedná se o diagnózu. Varianta nejasného významu sama o sobě nemá vést k preventivní operaci ani ke kaskádovému testování příbuzných; klinický management se řídí osobní a rodinnou anamnézou, které mohou být důvodem ke sledování i nezávisle na variantě. Mezi nejasnými variantami, které byly ve velké americké laboratoři v průběhu let reklasifikovány, převažovaly přesuny do benigní kategorie (více než 91 procent). Menší část (necelých 9 procent) byla reklasifikována jako patogenní. [10] Tato procenta se týkají pouze variant, které již byly reklasifikovány; nevypovídají o osudu všech nejasných variant. 

87 procent Angeliny Jolie co ta čísla doopravdy znamenají 

Angelina Jolie v otevřeném dopisu uvedla, že její lékaři odhadli riziko karcinomu prsu na 87 procent a karcinomu vaječníků na 50 procent. [1] Tato čísla obletěla svět. 

Jsou přesná? Jednalo se o individuální klinické odhady poskytnuté jejími lékaři na základě jejího genetického nálezu, věku, rodinné anamnézy a dalších klinických okolností. Nejsou to univerzální hodnoty pro každou přenašečku BRCA1. 

Největší prospektivní kohortová studie z roku 2017 sledovala téměř 10 000 přenašeček. Průměrné kumulativní riziko karcinomu prsu do 80 let: 72 procent u BRCA1 (95% interval spolehlivosti 65–79) a 69 procent u BRCA2 (61–77). Kumulativní riziko karcinomu vaječníků: 44 procent u BRCA1, 17 procent u BRCA2. [11] 

Jiná metaanalýza z roku 2020 uvádí pro riziko karcinomu prsu do 70 let 64,6 procenta u BRCA1 a 61 procent u BRCA2. [12] Neměnilo se biologické riziko přenašeček, ale zpřesnily se metody, jakými ho měříme. Časné odhady z vysoce selektovaných rodin (Ford 1998: 85 procent [13]) jsou v novějších prospektivních kohortách nižší. Rozdíl je vysvětlen způsobem, jakým byly rodiny do studií zařazovány. 

Proto je údaj 87 % u Jolie osobní, nikoli univerzální. Avšak i tyto moderní průměrné hodnoty (72 % pro BRCA1) jsou stále pouze orientační. Reálné riziko konkrétní přenašečky modifikuje věk, rodinná anamnéza, konkrétní patogenní varianta, reprodukční faktory a další genetické i environmentální vlivy. Rozhodování po pozitivním testu je proto vždy individuální, nikoli algoritmické. 

 

3. Co se po výsledku rozhoduje

Představte si čerstvě pozitivní výsledek. Co se děje dál? 

Nenásleduje algoritmus, ale konzultace. Vstupují do ní věk, konkrétní gen (BRCA1 a BRCA2 se liší ve spektru rizik i v doporučeních), osobní anamnéza (předcházelo již nádorové onemocnění?), rodinná anamnéza, plánovaná reprodukce, ochota podstoupit intenzivní dispenzarizaci a osobní preference pacientky. Konzultaci vede multidisciplinární tým: lékařský genetik, onkolog, gynekolog, chirurg. 

Dvě různé otázky, dvě komplementární odpovědi 

Riziko redukující bilaterální salpingo-ooforektomie (RRSO) odstranění vaječníků a vejcovodů a riziko redukující mastektomie neřeší tu samou otázku. Jde o dvě různé intervence s dvěma odlišnými cíli. Neexistuje univerzální pořadí „nejprve jedno, potom druhé". 

RRSO má nejsilnější observační evidenci, a to nejen pro snížení rizika tubo-ovariálního karcinomu, ale také pro souvislost s nižší celkovou mortalitou. V rozsáhlé prospektivní kohortové studii z roku 2010 byla RRSO u přenašeček BRCA spojena s přibližně o 60 procent nižší celkovou mortalitou (poměr rizik 0,40; 95% interval spolehlivosti 0,26–0,61). [14] Britská retrospektivní kohorta z roku 2025 u přenašeček BRCA1/2 s osobní anamnézou karcinomu prsu rovněž zjistila souvislost RRSO s nižší celkovou mortalitou; během mediánu sledování 5,5 roku nebyla v této kohortě pozorována zvýšená incidence kardiovaskulárních onemocnění. [15] To však neodstraňuje potřebu dlouhodobého managementu kostního, sexuálního, metabolického a kardiovaskulárního zdraví po chirurgické menopauze. 

Poznámka k povaze důkazů: Studie o RRSO, mastektomii a hormonální substituci u přenašeček BRCA nejsou randomizované ženy, které intervenci zvolily a nezvolily, se systematicky liší (věk, socioekonomický status, rodinná anamnéza). Přesný kauzální rozsah přínosu proto nelze z observačních dat určit bez určité míry nejistoty. 

RRSO výrazně snižuje, ale zcela neodstraňuje riziko následného primárního peritoneálního karcinomu. U přenašeček po operaci pokračuje sledování symptomů a dlouhodobých důsledků chirurgické menopauzy; efektivní screeningový test pro reziduální peritoneální riziko však není k dispozici. 

Aktuální doporučení (NCCN v3.2026 [16]) doporučují RRSO u přenašeček BRCA1 ve věku 35–40 let a u BRCA2 ve věku 40–45 let, po dokončení plánované reprodukce. 

Riziko redukující mastektomie snižuje incidenci karcinomu prsu dramaticky. U zdravých přenašeček BRCA1 s desetiletým sledováním byla v této kohortě spojena s výrazně nižší mortalitou související s karcinomem prsu (poměr rizik 0,06; 95% interval spolehlivosti 0,01–0,46). [17] Novější mezinárodní párová kohortová analýza z roku 2024 nalezla snížený výskyt karcinomu po této operaci, avšak rozdíl v mortalitě měl široký interval spolehlivosti a nebyl statisticky průkazný. [18] Klinicky to znamená: důkaz je silný pro snížení incidence, slabší pro mortalitu. To podporuje sdílené rozhodování, nikoli univerzální chirurgický algoritmus. Věk zahájení není pevně stanoven, ale závisí na genu, rodinné anamnéze, osobní anamnéze a preferencích pacientky. 

Kontralaterální operace Christina Applegate 

Christina Applegate měla v roce 2008 diagnózu karcinomu v jednom prsu. Zvolila oboustrannou mastektomii: jednu terapeutickou, druhou kontralaterální preventivní. U žen bez varianty BRCA je tato volba kontroverzní, jelikož evidence neukazuje jednoznačný přínos pro celkové přežití. U žen s variantou BRCA je situace odlišná. Metaanalýza pěti převážně retrospektivních studií z roku 2021 ukázala, že kontralaterální preventivní mastektomie u přenašeček BRCA s jednostranným karcinomem snižuje výskyt kontralaterálního karcinomu o přibližně 93 procent. Observační data naznačují i možný rozdíl v přežití, ale vzhledem k reziduálnímu zkreslení výběru jej nelze chápat jako univerzální kauzální potvrzení. [19] 

Hormonální substituce po RRSO 

Častá otázka před RRSO: „Mohu po operaci užívat hormonální substituci, nebo mi opět zvýší riziko karcinomu?" 

Dostupná observační evidence u vybraných přenašeček BRCA bez osobní anamnézy karcinomu prsu naznačuje, že hormonální substituce po RRSO nebyla spojena se zvýšeným rizikem karcinomu prsu. Metaanalýza z roku 2018 (tři studie, 1 100 žen) uvádí poměr rizik 0,98 (95% interval spolehlivosti 0,63–1,52). [20] V novější prospektivní analýze byla při samotné estrogenní terapii pozorována dokonce nižší incidence, avšak jedná se však o observační asociaci, nikoli o potvrzený ochranný účinek, a režim obsahující pouze estrogen není zaměnitelný s kombinovanou estrogen-gestagenní léčbou. [21] Tyto výsledky nepředstavují univerzální doporučení k substituci, zejména ne po vlastní diagnóze hormonálně dependentního karcinomu prsu. Volba režimu a délky léčby vyžaduje individuální onko-gynekologické posouzení. 

 

4. Jak se dnes testuje

Testování BRCA dnes vypadá jinak než před deseti lety. Při prvotním vyšetření dědičné predispozice se často používá multigenový panel analyzující geny  BRCA1, BRCA2 a další geny s vysokým nebo středním rizikem (např. PALB2, CHEK2, ATM, RAD51C, RAD51D, BARD1, TP53 a další). Pokud je však v rodině známa konkrétní patogenní varianta, může být nejvhodnější úzce cílený test přímo na tuto variantu. 

Celogenomové sekvenování (WGS) analyzuje celý genom namísto vybraných genů. V jediném vzorku lze řešit více klinických otázek. WGS však není automaticky nadřazeno kvalitnímu multigenovému panelu, protože WGS obvykle využívá sekvenování s krátkými čteními (short-read), přičemž kvalitní panel s validovanou analýzou změn počtu kopií (copy-number variants) může strukturální varianty zachytit rovněž velmi spolehlivě. Rozhodující je konkrétní platforma, hloubka pokrytí, bioinformatické zpracování, rozsah validace a pravidla pro podávání zpráv. 

Analytické parametry, klinická validita a klinická užitečnost se mezi metodami liší a pro konkrétní otázku týkající se BRCA nemusí být WGS klinicky výhodnější. Při známé rodinné variantě může být nejvhodnější úzce cílený rodinný test. Při neobjasněné indikaci syndromu dědičného karcinomu prsu a vaječníků (HBOC) je standardem multigenový panel. [16][31] WGS může mít své místo v některých klinických programech, zejména u komplexních nebo neobjasněných fenotypů; jeho vhodnost u izolované otázky BRCA závisí na konkrétní indikaci a dostupných alternativách. [32] Při širší analýze může WGS přinést více nálezů s nejasným klinickým významem. Rozsah této nejistoty však vždy závisí na interpretačních pravidlech laboratoře a rozsahu vyhodnocovaných genů. 

Co WGS potenciálně mění: čas. Uložená data mohou umožnit pozdější reanalýzu, nikoli však automaticky ani garantovaně. Pacient by měl před testem vědět, kdo reanalýzu iniciuje, v jakém intervalu, za jakých nákladů a zda bude o případné reklasifikaci aktivně informován. Reanalýza závisí na souhlasu, uchování dat, formátu, identitě laboratoře, financování a klinické otázce, která ji vyvolá. 

Sekundární nálezy o čem je třeba promluvit před testem 

Pokud je WGS indikováno z jednoho důvodu a v datech se najde klinicky významný nález mimo původní indikaci (například patogenní varianta BRCA u pacienta testovaného kvůli jinému fenotypu), co se děje? 

Odpověď není univerzální. Před prováděním WGS musí pacient obdržet srozumitelnou informaci o tom, jaké sekundární nálezy laboratoř vyhledává, které oznamuje a jaké možnosti volby nabízí konkrétní klinický program. Pravidla se liší podle laboratoře, klinického kontextu a právních předpisů. Genetické údaje podléhají v EU přísné ochraně jako zvláštní kategorie osobních údajů, proto je potřeba před testováním si ověřit, kdo bude mít k výsledku přístup a jak dlouho se budou data uchovávat. 

Technologie bez klinického procesu nepředstavuje klinickou genomiku. Hodnotu výsledku neurčuje pouze objem přečtené DNA, ale především to, kdo nález verifikuje, vysvětlí a převede do bezpečného plánu další péče. 

Jak si představit cestu pacientky s pozitivním výsledkem 

Pětikrokový rámec, který se v klinické praxi opakuje: 

1. Výsledek	→	2. Interpretace	→	3. Plán	→	4. Rodina	→	5. Reanalýza
Laboratoř vydá zprávu s klasifikací varianty		Lékařský genetik zasadí nález do osobní a rodinné anamnézy		Multidisciplinární tým naplánuje sledování a intervence		Kaskádové testování u příbuzných; podpora komunikace		Při novém klinickém rozhodnutí se nález znovu prověřuje

 

Poznámka o poskytovateli komerční kontext a model služby 

Sophgena a.s. má komerční zájem na poskytování celogenomového sekvenování (WGS). Pro konkrétní otázku týkající se BRCA může být stejně nebo i více vhodná jiná strategie, např. cílený rodinný test při známé variantě v rodině, nebo multigenový HBOC panel. Volba testovací metody patří do konzultace s lékařským genetikem před testem, nezávisle na poskytovateli. 

Sekvenování probíhá v partnerské laboratoři s klinickou akreditací podle ISO 15189. Akreditace se vztahuje na laboratoř, nikoli na službu Sophgena a.s. Klasifikaci variant provádí laboratoř podle mezinárodních odborných kritérií (ACMG/AMP), interpretaci v klinickém a rodinném kontextu vykonává lékařský genetik (Jan Smetana), konzultace s pacientem probíhá v genetické ambulanci. Klinicky významný nález se v případě potřeby konfirmuje ortogonální metodou nebo cíleným testem, v souladu s mezinárodními klinickými doporučeními [16, 31] a národními doporučeními odborných společností (Společnost lékařské genetiky a genomiky ČLS JEP, Slovenská společnost lékařské genetiky SLS). 

Pravidla pro sekundární nálezy definují, které nálezy laboratoř vyhledává, co oznamuje, jak pacient rozhoduje o jejich přijetí či odmítnutí, jak se řeší nálezy významné pro biologické příbuzné a kdo má přístup k primárním datům. Tyto jsou předmětem samostatné dokumentace Sophgena a zvláštní konzultace s lékařským genetikem před testem. Stejně tak je vhodné předem si vyjasnit, kdo (Sophgena, partnerská laboratoř nebo lékařský genetik) a v jakém modelu iniciuje případný kontakt při pozdější reklasifikaci varianty, protože reanalýza není automatický proces (viz kapitola 4). 

Tento text nenahrazuje indikaci k testování, nepředstavuje klinickou konzultaci ani nezávislé doporučení. Konkrétní klinická situace patří do rukou ošetřujícího lékaře a lékařského genetika. 

 

5. Co přesahuje individuální příběh

Muži a geny BRCA 

Geny BRCA jsou v laickém povědomí spojována s ženami. To je klinicky nebezpečné zjednodušení. 

BRCA2 má u mužů výraznější a klinicky lépe kvantitativně popsaný fenotyp. Muži s patogenní variantou BRCA2 mají přibližně 4,5násobně vyšší relativní riziko karcinomu prostaty, kumulativní riziko do 85 let činí přibližně 60 procent, přičemž agresivnější histologické typy jsou častější. [22] Karcinom prsu u mužů s BRCA2 je v absolutních číslech vzácný, ale přibližně 44násobně častější než u běžné populace; absolutní riziko do 80 let ≈3,8 % (95% CI 1,9–7,7), karcinom pankreatu má u mužů s BRCA2 zvýšené riziko (celoživotní absolutní riziko přibližně 3–7 procent podle kohorty a metodiky, oproti ~1,7 procenta v průměru). [23] 

BRCA1 není pro muže klinicky irelevantní, protože riziko karcinomu prsu u mužů s BRCA1 je zvýšeno 4,3násobně oproti průměru, avšak kvantifikace je však slabší než u BRCA2. 

U mužů s BRCA2 se podle aktuálních doporučení zvažuje časnější a systematičtější screening prostaty, zpravidla od 40 let. [16] V klinické studii IMPACT bylo mezi zachycenými karcinomy u přenašečů BRCA2 77 procent klinicky významných oproti 40 procentům v kontrolní skupině mužů bez varianty. [24] 

Muži s relevantními diagnózami jsou v dostupných datech výrazně méně často geneticky testováni. V americké analýze proběhlo genetické testování u 40 procent pacientek s karcinomem vaječníků, ale pouze u 4 procent pacientů s karcinomem prostaty. [25] 

Rodinný dosah kaskádové testování 

Pozitivní výsledek BRCA u jedné osoby má přímý dopad na celou rodinu. Každé dítě má 50% pravděpodobnost, že zdědilo stejnou variantu bez ohledu na pohlaví. 

V praxi to však selhává. Systematický přehled z roku 2024 ukazuje, že základní míra absolvování kaskádového testování v rodině se typicky pohybuje pod 30 procenty. Intervenční modely, kdy zdravotníci proaktivně kontaktují příbuzné, mohou dosáhnout až 68 procent. [26] Některá data naznačují vyšší míru realizace kaskádového testování v prvním roce po diagnóze v rodině; [27] načasování však musí respektovat připravenost rodiny, psychickou zátěž a místní pravidla komunikace. Genetická ambulance pomáhá pacientovi připravit komunikaci s příbuznými; pravidla přímého kontaktování rodiny se liší podle právního a klinického rámce. 

Od prevence k léčbě nová generace terapie 

Za třináct let od otevřeného dopisu Jolie se kromě prevence změnila i léčba. PARP inhibitory,  léčiva využívající stejný mechanismus, který činí buňky s mutací BRCA zranitelnými,  se staly součástí terapeutického spektra. 

U vybraných karcinomů vaječníků spojených s BRCA a HER2-negativních vysokorizikových karcinomů prsu mohou PARP inhibitory patřit mezi standardní léčebné možnosti. O vhodnosti rozhoduje onkologický tým podle typu nádoru, stadia, zárodečného vs. somatického nálezu a předchozí léčby. V klinické studii SOLO1 (randomizovaná kontrolovaná studie) dosahovalo celkové přežití po 7 letech u pacientek s pokročilým karcinomem vaječníků a mutací BRCA, které dostávaly olaparib jako udržovací léčbu, 67 procent oproti 46,5 procenta ve skupině s placebem. [28] 

PARP inhibitory mají i své limity: myelosupresi, dlouhodobé riziko myelodysplastického syndromu a možnost sekundární rezistence na platinová léčiva. Nejedná se tedy o automatický přínos u každého nálezu BRCA, ale o cílenou indikaci. 

U vybraných nádorů a konkrétních terapeutických indikací může stav BRCA (a deficit homologní rekombinace, HRD) sloužit jako prediktivní biomarker; vhodnost konkrétního léku určuje molekulární nález spolu s typem, stadiem nádoru a předchozí léčbou. Před rokem 2013 ještě stav BRCA neměl dnešní rozsah klinicky etablovaných a schválených léčebných indikací. 

 

6. Šest nejčastějších mýtů

#	Mýtus	Realita
1	„Pokud mám BRCA, mám 87% riziko karcinomu prsu."	Průměrná penetrance BRCA1 do 80 let je 72 %. [11] Údaj 87 % byl individuální klinický odhad, který Jolie uvedla v kontextu svého genetického nálezu a výrazné rodinné anamnézy [1], nikoli univerzální pravidlo pro každou přenašečku BRCA1.
2	„Test BRCA = mastektomie."	I Angelina Jolie v textu Diary of a Surgery (2015) napsala: „Pozitivní BRCA test neznamená okamžitý krok k operaci." [5] Rozhodnutí závisí na genu, věku, osobní a rodinné anamnéze a plánech pacientky.
3	„BRCA je pouze ženský problém."	Muži s BRCA2 mají 4,5násobně vyšší riziko karcinomu prostaty [22] a 44násobně vyšší riziko karcinomu prsu. [23] Rodinné testování musí zahrnovat i mužskou linii.
4	„Pokud nemám v rodině karcinom, nemám BRCA."	Přístup založený výhradně na rodinné anamnéze nemusí zachytit významnou část přenašečů, zejména v malých rodinách, při neúplných údajích nebo při přenosu varianty mužskou linií. [29]
5	„Varianta nejasného významu je hraniční patogenní varianta."	Mezi nejasnými variantami, které byly později reklasifikovány, převažovaly přesuny do benigní kategorie. [10] Varianta nejasného významu sama o sobě nemá vést k preventivní operaci ani ke kaskádovému testování příbuzných; postup se řídí osobní a rodinnou anamnézou.
6	„Sekvenuj jednou, interpretuj celý život."	Uložená genomická data mohou umožnit budoucí reanalýzu, pokud jsou kvalitní, dostupná a existuje klinicky řízený proces reanalýzy (viz kapitola 4). Klasifikace variant BRCA se průběžně aktualizuje i podle specifických kritérií odborných panelů. [30] Neděje se tak automaticky.

 

 

7. Závěrco si z toho odnést 

Angelina, Michelle, Christina. Tři ženy s patogenními variantami v genech BRCA1 nebo BRCA2. Jiný gen, jiný věk, jiný klinický kontext, jiné rozhodnutí. Všechny tři případy jsou veřejně popsány jako individuální cesty. Z jejich mediálních příběhů si lze odnést jedno společné: pozitivní výsledek testování BRCA není klinickým příkazem, ale začátkem personalizovaného rozhodovacího procesu. Ten patří do rukou lékařského genetika, onkologa, gynekologa a pacientky. 

Za posledních třináct let se genomika posunula. Zpřesnily se odhady rizik. Vyjasnilo se, že RRSO a mastektomie jsou komplementární intervence, nikoli zaměnitelné. Objevily se PARP inhibitory jako součást terapie. Dostupná observační data u vybraných přenašeček BRCA po RRSO jsou při individuálně zvolené hormonální substituci příznivější, než činily historické obavy. Máme nové nástroje: multigenové panely, celogenomové sekvenování, možnost reanalýzy v čase. 

Nezměnila se jedna věc: klinická genomika není pouhý test. Je to proces, jehož klíčovým koordinátorem je lékařský genetik ve spolupráci s laboratoří, onkologem, gynekologem, chirurgem, a především s informovanou pacientkou. 

Pokud zvažujete testování BRCA, nebo jste již obdrželi pozitivní výsledek: 

1. Nerozhodujte se sami na základě internetu ani informací, které jste právě četli. I tento článek je popularizační,nenahrazuje genetické poradenství.
2. Lékařský genetik vám vysvětlí, co výsledek znamená přímo pro vás.Nikoli v průměru, ale individuálně, s ohledem na vaši variantu, věk a rodinnou anamnézu.
3. Pokud jste bez diagnózy karcinomu, první otázka po pozitivním výsledku obvykle nezní „kterou operaci si vyberu?", ale „jaký je můj personalizovaný plán?"Ten zahrnuje intenzivní dispenzarizaci, načasování preventivních intervencí a konzultaci s rodinou. Při již diagnostikovaném nádoru má rozhodování jiný, často urgentnější klinický rámec, kdy jej vede jej onkologický tým a časová osa je odlišná. 

Internet může pomoci položit správné otázky. Nenahrazuje však genetické poradenství a individuální klinické rozhodování. 

 

Zdroje: 

[1] Jolie A. My Medical Choice. The New York Times, 14. května 2013. URL: https://www.nytimes.com/2013/05/14/opinion/my-medical-choice.html 

[2] Evans DG et al. The Angelina Jolie effect: how high celebrity profile can have a major impact on provision of cancer related services. Breast Cancer Res 2014;16(5):442. DOI: 10.1186/s13058-014-0442-6. 

[3] Liede A et al. Risk-reducing mastectomy rates in the US: a closer examination of the Angelina Jolie effect. Breast Cancer Res Treat 2018;171:435. DOI: 10.1007/s10549-018-4824-9. 

[4] Borzekowski DLG et al. The Angelina effect: immediate reach, grasp, and impact of going public. Genet Med 2014. DOI: 10.1038/gim.2013.181. 

[5] Jolie Pitt A. Diary of a Surgery. The New York Times, 24. března 2015. URL: https://www.nytimes.com/2015/03/24/opinion/angelina-jolie-pitt-diary-of-a-surgery.html 

[6] Heaton M. Hot Flush: Motherhood, the Menopause and Me. Hardie Grant Publishing, 2018. 

[7] Applegate C. Interview with Robin Roberts. Good Morning America, ABC News, 19. srpna 2008. URL: https://www.goodmorningamerica.com/news/story/-5606034 

[8] Applegate C. Rozhovor o RRSO. Today Show, NBC, říjen 2017. 

[9] Osbourne S. Exclusive interview. Hello Magazine, 5. listopadu 2012; BBC News, 5. listopadu 2012. URL: https://www.hellomagazine.com/celebrities/2012110523415/sharon-osbourne-doule-mastectomy-exclusive/ 

[10] Mersch J et al. Prevalence of variant reclassification following hereditary cancer genetic testing. JAMA 2018. DOI: 10.1001/jama.2018.13152. 

[11] Kuchenbaecker KB et al. Risks of Breast, Ovarian, and Contralateral Breast Cancer for BRCA1 and BRCA2 Mutation Carriers. JAMA 2017;317(23):2402–2416. DOI: 10.1001/jama.2017.7112. 

[12] Chen J et al. Penetrance of Breast and Ovarian Cancer in Women Who Carry a BRCA1/2 Mutation. JNCI Cancer Spectr 2020;4(4):pkaa029. DOI: 10.1093/jncics/pkaa029. 

[13] Ford D et al. Genetic heterogeneity and penetrance analysis of the BRCA1 and BRCA2 genes in breast cancer families. Am J Hum Genet 1998;62(3):676–689. DOI: 10.1086/301749. 

[14] Domchek SM et al. Association of Risk-Reducing Surgery in BRCA1 or BRCA2 Mutation Carriers With Cancer Risk and Mortality. JAMA 2010;304(9):967–975. DOI: 10.1001/jama.2010.1237. 

[15] Hassan H et al. Long-term health outcomes of bilateral salpingo-oophorectomy in BRCA1 and BRCA2 pathogenic variant carriers with personal history of breast cancer. Lancet Oncol 2025;26(6):771–780. DOI: 10.1016/S1470-2045(25)00156-1. 

[16] NCCN Clinical Practice Guidelines in Oncology (NCCN Guidelines®): Genetic/Familial High-Risk Assessment: Breast, Ovarian, Pancreatic, and Prostate. Version 3.2026. National Comprehensive Cancer Network, 2026. Dostupné na www.nccn.org (vyžadována registrace). 

[17] Heemskerk-Gerritsen BAM et al. Survival after bilateral risk-reducing mastectomy in healthy BRCA1 and BRCA2 mutation carriers. Breast Cancer Res Treat 2019;177(3):723–733. DOI: 10.1007/s10549-019-05345-2. 

[18] Metcalfe K et al. Risk-reducing mastectomy and breast cancer mortality in women with a BRCA1 or BRCA2 pathogenic variant: an international analysis. Br J Cancer 2024;130:269–274. DOI: 10.1038/s41416-023-02503-8. 

[19] Wang X et al. Contralateral risk-reducing local therapy in breast cancer patients with BRCA1/2 mutations: systematic review and meta-analysis. Cancer Cell Int 2021;21:512. DOI: 10.1186/s12935-021-02194-2. 

[20] Marchetti C et al. Hormone replacement therapy after prophylactic risk-reducing salpingo-oophorectomy and breast cancer risk in BRCA1 and BRCA2 mutation carriers: A meta-analysis. Crit Rev Oncol Hematol 2018;132:111–115. DOI: 10.1016/j.critrevonc.2018.09.018. 

[21] Kotsopoulos J et al. Menopausal hormone therapy and the risk of breast cancer in women with a pathogenic variant in BRCA1 or BRCA2. JNCI 2026;118(5):856–864. DOI: 10.1093/jnci/djaf363. 

[22] Nyberg T et al. Prostate Cancer Risks for Male BRCA1 and BRCA2 Mutation Carriers. Eur Urol 2020;77(1):24–35. DOI: 10.1016/j.eururo.2019.08.025. 

[23] Li S et al. Cancer Risks Associated With BRCA1 and BRCA2 Pathogenic Variants. JCO 2022;40(14):1529–1541. DOI: 10.1200/JCO.21.02112. 

[24] Page EC et al. Interim Results from the IMPACT Study: Evidence for Prostate-specific Antigen Screening in BRCA2 Mutation Carriers. Eur Urol 2019;76(6):831–842. DOI: 10.1016/j.eururo.2019.08.019. 

[25] Clark NM et al. Trends in Genetic Testing in Cancer Patients. Ann Surg Oncol 2023;30(3):1312–1326. DOI: 10.1245/s10434-022-12755-y. 

[26] Chiang J et al. Cascade testing in hereditary cancer: systematic review of strategies to improve uptake. npj Genom Med 2024. DOI: 10.1038/s41525-024-00412-0. 

[27] Grant B et al. Timing matters: the window of opportunity for cascade genetic testing. Gynecol Oncol 2024. DOI: 10.1016/j.ygyno.2024.09.001. 

[28] DiSilvestro P et al. Overall Survival With Maintenance Olaparib in Newly Diagnosed Advanced Ovarian Cancer (SOLO1). JCO 2023;41(3):609–617. DOI: 10.1200/JCO.22.01549. 

[29] Manchanda R, Sideris M. Population-based genetic testing for cancer susceptibility: Time for a paradigm shift. BJOG 2023;130(3):e12–e14. DOI: 10.1111/1471-0528.17283. 

[30] Parsons MT et al. ClinGen ENIGMA BRCA1 and BRCA2 Variant Curation Expert Panel gene-specific specifications for ACMG/AMP variant classification. Am J Hum Genet 2024. DOI: 10.1016/j.ajhg.2024.06.008. 

[31] Sessa C, Balmaña J, Bober SL et al. Risk reduction and screening of cancer in hereditary breast-ovarian cancer syndromes: ESMO Clinical Practice Guideline. Ann Oncol 2023;34(1):33–47. DOI: 10.1016/j.annonc.2022.10.004. 

[32] de Wert G, Dondorp W, Clarke A et al. Opportunistic genomic screening. Recommendations of the European Society of Human Genetics. Eur J Hum Genet 2021;29(3):365–377. DOI: 10.1038/s41431-020-00758-w. 

 

 

© Sophgena a.s. | Sophgena Blog