BRCA1 a BRCA2 u mužů: geny, které se dědí bez ohledu na pohlaví 

Text publikuje Sophgena a.s. jako poskytovatel celogenomového sekvenování (WGS). Jde o komerční kontext; jeho model služby, omezení i alternativy jsou explicitně rozebírány v poznámce o poskytovateli. Článek nenahrazuje genetické poradenství.

Jméno, které dělá z ženského tématu i mužské

Když v květnu 2013 vyšel v New York Times komentář („op-ed") Angeliny Jolie My Medical Choice, začala se jména BRCA1 a BRCA2 skloňovat po celém světě. Za třináct let od té chvíle se posunula prevence rakoviny prsu a vaječníků výrazně dopředu a ze dvou zkratek se stal jeden z nejznámějších pojmů v klinické genetice. Zároveň ale vznikl mýtus, který přetrvává dodnes: že BRCA je „ženský gen".

Není. Oba geny leží na autozomech (BRCA1 na chromozomu 17q21, BRCA2 na chromozomu 13q13) a jejich patogenní varianty se předávají potomkům autosomálně dominantně, se stejnou pravděpodobností bez ohledu na pohlaví. Každé dítě nositele má 50% šanci variantu zdědit, a muži tedy tvoří přibližně polovinu všech nositelů v populaci. Přesto podstupují genetické testování řádově desetkrát méně často než ženy, jak ukazují nedávná populační data publikovaná týmem z Washington University.

Co je germinální varianta a jak geny BRCA1/2 ovlivňují vznik nádoru

Geny BRCA1 a BRCA2 kódují proteiny, které mají v buňce jednu z nejdůležitějších rolí: udržují stabilitu DNA. Konkrétně se podílejí na opravě dvouřetězcových zlomů cestou tzv. homologní rekombinace. Zjednodušeně řečeno, pokud se v DNA zlomí obě vlákna najednou, musí buňka opravu provést naprosto přesně, jinak riskuje ztrátu genetické informace nebo vznik onkogenní změny. BRCA1 rozpoznává poškození a rozhoduje o volbě opravné dráhy, zatímco BRCA2 fyzicky navádí protein RAD51 přímo na místo zlomu.

Germinální (zárodečná) patogenní varianta znamená, že daná změna DNA je přítomna ve všech buňkách těla, protože pochází z vajíčka nebo spermie. Nositel ji dědí od jednoho z rodičů a předává ji každému potomkovi s pravděpodobností 50 %. Sama patogenní varianta ale není diagnóza nádoru, je to jen zvýšená pravděpodobnost, že se nádor během života objeví. Podobný princip germinální predispozice — tentokrát mimo onkologii — popisujeme v článku o dědičných příčinách náhlé srdeční smrti a molekulární pitvě pomocí WGS.

Tento mechanismus vysvětluje dvě věci najednou. Za prvé, proč penetrance u BRCA nositelů není stoprocentní. To znamená, že ne u každého nositele k druhé ráně během života dojde. Za druhé, proč jsou nádory, které u BRCA nositelů vzniknou, tak citlivé na určité léky: buňka bez funkčního BRCA nemá záložní plán opravy DNA a lze ji cíleně „udolat" (o čemž bude řeč v části o PARP inhibitorech).

Ne všechny varianty BRCA si přitom molekulárně odpovídají. Klinická laboratoř rozlišuje loss-of-function varianty (nonsense, frameshift, kanonické splicing varianty), které protein zkracují nebo úplně ruší jeho funkci a představují většinu detekovaných patogenních nálezů; velké genové přestavby (delece nebo duplikace celých exonů), které tvoří u BRCA1 v ČR přibližně 12 % patogenních nálezů, v mezinárodní literatuře se uvádí rozmezí 12–18 % a jejich detekce vyžaduje speciální metodiku (MLPA nebo NGS analýzu počtu kopií); missense varianty, u nichž je klasifikace obtížnější a často končí jako varianta nejasného významu (VUS), dokud nejsou k dispozici funkční data; a konečně splicing varianty včetně hlubokých intronových, které ovlivňují sestřih RNA a jejichž interpretace typicky vyžaduje ověření na úrovni RNA.

V české populaci se u nositelů BRCA1 opakovaně objevuje několik konkrétních variant, takzvaných founder mutací, které pocházejí od jednoho společného předka a přenášejí se generacemi ve stejné podobě. Nejčastější je varianta c.5266dupC (dříve označovaná 5382insC), která tvoří přibližně 37–52 % českých BRCA1 nálezů. Dalšími častými jsou c.3700_3704del5 (dříve 3819del5) s podílem kolem 13 % a c.181T>G, p.Cys61Gly (dříve 300T>G) s podílem asi 9 %. U genu BRCA2 jsou českým klinikům známé zejména varianty c.7913_7917del5 a c.8537_8538delAG. Celkově pět nejčastějších BRCA1/BRCA2 mutací pokrývá v české populaci 52–57 % všech nálezů a poměr BRCA1 : BRCA2 je v české populaci 1,5–2 : 1 v závislosti na sérii.

Jak často se BRCA v populaci vyskytuje

Odhady prevalence patogenních variant BRCA1 nebo BRCA2 se liší podle použité metodiky. Klasický populační odhad pracuje s hodnotou 1 : 400 až 1 : 800 v obecné (non-Ashkenazi) populaci. V newyorské multi-etnické biobance BioMe je BRCA1/2 nositelství 1 : 139 celkově a 1 : 103 u lidí non-aškenázského evropského původu. Zvláštní kategorií jsou aškenázští Židé, u nichž kombinovaná frekvence tří klasických founder variant dosahuje 1 : 40. Mezi aškenázskými muži s karcinomem prsu tvoří BRCA pozitivní podíl přibližně 19 %, tedy jednoho z pěti.

Pro klinickou praxi v Česku je rozumné pracovat s prevalencí řádově 0,2–0,5 % dospělé populace (1 : 200 až 1 : 500) s vědomím, že populační sekvenování detekuje více nositelů než klinicky indikované testování na základě rodinné anamnézy.

Klinické fenotypy u mužů: čtyři hlavní nádory a několik menších

Předpokládaná otázka klinika i pacienta zní jednoduše: „Když mám variantu BRCA, co konkrétně mi hrozí?" Odpověď se u mužů a žen zásadně liší podobně jako spektrum nádorů.

U mužských nositelů dominuje karcinom prsu, karcinom prostaty, karcinom pankreatu a menší, ale reálně zvýšené riziko karcinomu žaludku. U nositelů BRCA2 přibývají navíc multiplicitní primární nádory. Kumulativní riziko karcinomu prsu do 80 let je u nositelů BRCA1 jen 0,4 %, zatímco u BRCA2 dosahuje 3,8 %. U karcinomu prostaty se údaje mezi studiemi liší podle metodiky, např. ve vážené kohortové analýze CIMBA je RR u BRCA1 0,82 (0,54–1,27), tedy bez signifikantního zvýšení, zatímco u BRCA2 činí kumulativní riziko do 80 let 26,9 %. Riziko karcinomu pankreatu činí u obou genů přibližně 2,3–3,0 %, riziko karcinomu žaludku 1,6 % u BRCA1 a asi 3,5 % u BRCA2. Historicky sugerovaná asociace s melanomem se v aktuální CIMBA analýze nepotvrdila.

Jeden rozdíl bije do očí ihned: u mužů je BRCA2 klinicky výrazně závažnější než BRCA1. To je opačný poměr než u žen, kde jsou obě onemocnění (karcinom prsu i karcinom ovaria) zvýšena u obou genů srovnatelně.

Karcinom prsu u mužů

Ročně je v ČR diagnostikováno několik desítek mužských karcinomů prsu. V obecné mužské populaci je celoživotní riziko velmi nízké (~0,1 %, tedy 1 : 833), u nositelů BRCA2 ale stoupá zhruba 44násobně oproti běžnému muži. Typický fenotyp má několik ustálených rysů: nádor bývá lokalizován subareolárně (retroareolárně), ER-pozitivní a medián věku při diagnóze v populaci činí 65–69 let podle SEER, u nositelů BRCA2 je pak časnější.

Klinické doporučení, na kterém se shoduje NCCN (National Comprehensive Cancer Network) i evropská praxe, je jednoznačné: každého muže s karcinomem prsu odeslat na genetické testování nezávisle na rodinné anamnéze. Poměr BRCA pozitivních mezi mužskými pacienty s karcinomem prsu je obecně kolem 5 %, u aškenázských mužů dokonce až 19 %. Screening u nositelů dnes stojí především na klinickém samovyšetření prsou od 35 let a ročním fyzikálním vyšetření lékařem od stejného věku — v tom panuje shoda. Roční mamografie u BRCA2 pozitivních mužů od 50 let se doporučuje v některých guidelines (NCCN, australské eviQ), evidence je ale omezená a v ČR se rozhoduje individuálně.

Karcinom prostaty — hlavní klinický problém u BRCA2 pozitivních mužů

Karcinom prostaty je nejčastější mužskou malignitou obecně, ale u BRCA2 pozitivních mužů má zásadně jiný klinický profil. Nastupuje časněji, v interim datech studie IMPACT byl medián záchytu 61 let u BRCA2 nositelů oproti 64 letům u kontrol, finální kohorta z roku 2026 dokonce ukazuje 60 vs. 65 let. Má vyšší incidenci, kumulativní riziko do 85 let dosahuje až 60 %, a hlavně agresivnější histologii a kumulativní riziko high-grade karcinomu do 85 let 51 %. To se promítá i do mortality, kdy standardizovaný poměr mortality (SMR) na karcinom prostaty je u BRCA2 pozitivních 3,85 (1,44–10,3), zatímco u BRCA1 signifikantně zvýšen není.

Prognóza po diagnóze metastatického kastračně-rezistentního karcinomu prostaty (mCRPC) je u germinálních BRCA2 nositelů ještě horší než u BRCA1 nebo ATM. Ve studii PROREPAIR-B (prospektivní kohorta 419 mužů s mCRPC) byl medián specifického přežití (CSS) 17,4 měsíce u germinálních BRCA2 nositelů oproti 33,2 měsíce u non-nositelů, tedy prakticky poloviční.

Karcinom pankreatu a menší, ale reálné asociace

Celoživotní riziko karcinomu pankreatu u obou genů se pohybuje kolem 2–3 %. V absolutních číslech to není mnoho, ale ve srovnání s běžnou populací (~1,7 %) je to zvýšení o 2× u BRCA1 až 3× u BRCA2. Screening je proto smysluplný jen u vybrané podskupiny, kterou definuje konsorcium CAPS 2020: u nositele BRCA2 v kombinaci s alespoň jedním příbuzným prvního stupně s karcinomem pankreatu (nebo alespoň dvěma příbuznými jakéhokoli stupně) a u nositele BRCA1 s alespoň jedním příbuzným prvního stupně s karcinomem pankreatu. Doporučená modalita je MRI/MRCP a EUS v ročním intervalu, se startem mezi 45. a 50. rokem věku (nebo 10 let před nejmladším případem v rodině), a ideálně v centru s multidisciplinárním týmem, nejlépe v rámci prospektivní kohorty.

Kromě těchto tří hlavních nádorů jsou u BRCA nositelů dokumentovány i menší, ale reálné asociace. Karcinom žaludku má relativní riziko přibližně 2,2 u BRCA1 a 2,8 u BRCA2; pro plošný gastroskopický screening evidence nestačí, ale pozitivní rodinná anamnéza indikaci posiluje. Melanom, u něhož byla historicky sugerována asociace s BRCA2, se v aktuální CIMBA analýze nepotvrdil, rutinní dermatologický screening jen na základě BRCA statusu proto není evidence-based (obecná onkoprevence samozřejmě platí). A konečně multiplicitní primární nádory jsou u BRCA2 mužů výrazně častější než u BRCA1.

Absolutní čísla z tabulky rizik ale nejsou osudem. Individuální riziko modifikuje řada faktorů, z nichž nejdále je klinicky rozpracované polygenní rizikové skóre (PRS), tedy souhrn desítek až stovek běžných SNP asociovaných s daným nádorem. U mužských BRCA2 nositelů se lifetime riziko karcinomu prostaty pohybuje mezi 19 % u nositelů s PRS v pátém percentilu a 61 % u nositelů v 95. percentilu. Klinická integrace PRS je zatím převážně výzkumná, ale směřuje k personalizovanému stanovení intervalu screeningu.

Co to znamená pro klinickou praxi

Studie IMPACT je globální prospektivní kohorta, která desetiletí testuje, zda cílený PSA screening u nositelů BRCA přináší klinicky relevantní benefit. Finální 5letá data na 3 063 mužích ve věku 40–69 let jsou přesvědčivá: klinicky signifikantní karcinom prostaty byl u BRCA2 nositelů zachycen ve 3,1 % oproti 1,3 % u non-nositelů. Zásadní je ale i profil zachycených nádorů, protože mezi BRCA2 pozitivními spadalo do NCCN kategorie intermediate-unfavorable nebo high-risk 65 % zachycených nádorů oproti 32 % u kontrol, u BRCA1 pozitivních dokonce 56 % oproti 18 %. Přitom žádný ze zachycených nádorů nebyl při diagnóze T4 ani s vzdálenými metastázami a upgrading po radikální prostatektomii byl 26 % u obou BRCA skupin proti 0 % u non-PGV.

Klinický závěr studie IMPACT je proto jednoznačný: roční PSA screening od zhruba 40 let je opodstatněný u BRCA2 pozitivních mužů a finální data 2026 posílila argumenty i pro BRCA1 pozitivní muže, u nichž do té doby byla evidence méně přesvědčivá. ESMO 2025 v návaznosti na tyto výsledky doporučuje roční PSA od 40 let u nositelů obou genů.

PARP inhibitory: od predispozice k cílené léčbě

Zásadní posun posledních deseti let spočívá v tom, že nález BRCA alterace už není jen indikace k prevenci, ale i k léčbě. PARP inhibitory využívají koncept syntetické letality: buňka s defektní homologní rekombinací (kvůli ztrátě BRCA) navíc ztratí i záložní opravnou dráhu (base-excision repair blokovaná PARP inhibicí) a hyne.

U mužů s mCRPC to potvrzuje řada pivotních studií. Např. ve studii PROfound olaparib proti novým hormonálním antiandrogenům v podskupině s BRCA2 (n = 128) byl medián doby bez progrese (PFS) nádoru 10,8 vs. 3,5 měsíce a v podskupině s homozygotní delecí BRCA2 (n = 16) až 16,6 měsíce s 12měsíčním PFS 79 %.

Efekt PARP inhibitorů je největší u BRCA2 a u tumorů s bialelickou inaktivací genu. Klinicky se u mCRPC dnes testuje jak germinální (krev), tak somatická (tkáň nádoru nebo ctDNA) BRCA alterace — obě zakládají indikaci k PARP inhibitoru, ale pouze germinální nález má dopad na rodinu.

Kaskádové testování a obrat směrem k mužské linii

Pozitivní nález u jednoho člena rodiny zakládá indikaci ke kaskádovému testování všech příbuzných prvního stupně, tedy rodičů, sourozenců a dětí. Každý z nich má 50% šanci variantu zdědit bez ohledu na pohlaví. Odhad rizika opakování v rodině přitom není vždy tak přímočarý, jak se zdá — jak ukazují skryté mozaikové mutace u rodičů, které WGS odhaluje jako třetí, dosud přehlíženou cestu dědičnosti.

V českém i mezinárodním prostředí ale platí, že muži tvoří přibližně polovinu očekávaných nositelů, ale nabídku testování dostávají výrazně méně často. V USA přibližně desetkrát méně než ženy bez nádoru. Bariéry jsou na obou stranách: na straně mužů jde o nižší vnímání osobního rizika, přetrvávající stigma „ženského" genu a menší kontakt s ordinacemi, ve kterých se testování obvykle iniciuje (gynekologie, mammologie). Na straně systému pak o nedostatek mužsky specifických informačních materiálů a nižší proaktivitu při oslovování mužských příbuzných. Praktické řešení je organizační včetně aktivního oslovení mužských příbuzných genetickou ambulancí, standardizovaný „family letter" pro pacienty a možnost telegenetiky.

Muži a BRCA: šest nejčastějších mýtů

Když se s pacienty a jejich rodinami mluví o BRCA, opakují se stále tytéž nepřesnosti. Nejčastější mýtus zní: BRCA je ženský gen. Není, jelikož BRCA1 i BRCA2 jsou autosomální geny na chromozomech 17 a 13, muži tvoří asi polovinu nositelů, ale testováni jsou zhruba desetkrát méně.

Druhý mýtus zní: „když nemám v rodině žádnou ženu s karcinomem prsu, nemám BRCA". Rodinná anamnéza ale závisí na tom, kolika generacemi prošla linie žen, přičemž při přenosu variantou přes několik mužských generací se v rodinné historii karcinomů prsu nemusí objevit žádný, a přesto je varianta přítomna a předává se dál.

Třetí mýtus zní: „pro muže BRCA1 nic neznamená". BRCA1 zvyšuje u mužů riziko karcinomu prsu přibližně čtyřikrát, a i když asociace s karcinomem prostaty byla dříve nejistá, finální data studie IMPACT z roku 2026 ukazují klinicky relevantní podíl agresivních nádorů i u BRCA1 pozitivních mužů — screening je proto vhodné zvážit i u nich.

Čtvrtý mýtus se týká přímo klinické reakce na výsledek: „nález varianty znamená okamžitou operaci". U mužů to neplatí, protože preventivní chirurgické zákroky (mastektomie, prostatektomie) standardem nejsou. Standardem je cílený screening (PSA, klinické vyšetření prsou, pankreatická surveillance při odpovídající rodinné anamnéze) a při vzniku nádoru pak cílená léčba (PARP inhibitory, platina).

Pátý mýtus vyplývá z genetické klasifikace: „Varianta nejasného významu (tzv. VUS) je hraniční patogenní varianta". Není, jako varianta nejasného významu (tedy bez prokázaného patologického efektu) nezakládá indikaci ke screeningu, prevenci ani ke kaskádovému testování a rozhoduje osobní a rodinná anamnéza; většina VUS bývá po reklasifikaci přesunuta do benigní kategorie.

A konečně šestý mýtus zní: „otestovat se jednou stačí". Klasifikace variant se v čase mění na základě aktualizací databází (ClinVar) a rozhodnutí expertního panelu ENIGMA. Uložená sekvenační data, zejména z WGS, umožňují reanalýzu, pokud existuje klinicky řízený proces, který ji iniciuje.

Co si z toho odnést

Za posledních třináct let se z BRCA stalo víc než jen jméno rizika. Je to prediktivní i prognostický biomarker s dopadem na prevenci, léčbu i rodinu. U mužů se ale klinický pohled teprve dorovnává, a je proto namístě několik věcí zopakovat.

Muži tvoří polovinu nositelů, a kaskádové testování v rodině musí aktivně zahrnovat i mužskou linii. U mužů je BRCA2 výrazně závažnější než BRCA1 a zahrnuje zvýšené riziko karcinomu prsu, karcinomu prostaty, karcinomu pankreatu a multiplicitních primárních nádorů. Karcinom prostaty u BRCA2 má navíc odlišný klinický profil. Nastupuje časněji, je agresivnější a v mCRPC má horší mortalitu (medián specifického přežití 17 vs. 33 měsíců). Roční PSA screening od 40 let je opodstatněný u BRCA2 a po finálních datech IMPACT se doporučuje zvážit i u BRCA1. PARP inhibitory (olaparib, rucaparib, talazoparib) mění léčbu mCRPC s BRCA alterací, a to jak germinální, i somatickou. Pankreatická surveillance je indikována u nositelů s pozitivní rodinnou anamnézou podle CAPS 2020. Každý muž s karcinomem prsu má být odeslán ke genetickému testování bez ohledu na rodinnou anamnézu. A protože se klasifikace variant v čase mění, reanalýza uložených dat je klíčová. Celý proces patří do rukou lékařského genetika ve spolupráci s urologem, onkologem a v případě rodinné anamnézy pankreatického karcinomu i s pankreatologickým centrem.

Praktická doporučení pro čtenáře

Pokud zvažujete testování BRCA, nebo jste již obdrželi pozitivní výsledek, začněte tím, že se nerozhodujete sami na základě internetu ani informací, které jste právě četli (i tento článek je popularizační a nenahrazuje genetické poradenství). Lékařský genetik vám vysvětlí, co výsledek znamená konkrétně pro vás nikoli v průměru, ale individuálně, s ohledem na vaši konkrétní variantu, věk, rodinnou anamnézu a přítomnost dalších rizikových faktorů.

Jste-li bez diagnózy karcinomu, první otázka po pozitivním výsledku obvykle nezní „mám něco preventivně odstranit?", ale „jaký je můj personalizovaný screeningový plán?" U mužů typicky zahrnuje roční PSA, klinické vyšetření prsou a v případě odpovídající rodinné anamnézy i pankreatickou surveillance. Pokud už jste diagnostikováni s nádorem prostaty, prsu nebo pankreatu, výsledek BRCA má okamžitý dopad na volbu léčby (PARP inhibitory, platina, klinické studie); rozhodování vede onkologický tým a časová osa je jiná. A ať už výsledek dopadne jakkoli, informujte rodinu, protože sourozenci, děti i rodiče mají 50% šanci variantu nést a genetická ambulance vám pomůže s komunikací a nabídne standardizovaný rodinný dopis.

Zdroje

1. Li S, Silvestri V, Leslie G, et al. Cancer Risks Associated With BRCA1 and BRCA2 Pathogenic Variants. J Clin Oncol. 2022;40(14):1529–1541. DOI: 10.1200/JCO.21.02112. URL: ascopubs.org/doi/10.1200/JCO.21.02112
2. Silvestri V, Leslie G, Barnes DR, et al. Characterization of the Cancer Spectrum in Men With Germline BRCA1 and BRCA2 Pathogenic Variants: Results From the Consortium of Investigators of Modifiers of BRCA1/2 (CIMBA). JAMA Oncol. 2020;6(8):1218–1230. DOI: 10.1001/jamaoncol.2020.2134. PMID: 32614418
3. Nyberg T, Frost D, Barrowdale D, et al. Prostate Cancer Risks for Male BRCA1 and BRCA2 Mutation Carriers: A Prospective Cohort Study. Eur Urol. 2020;77(1):24–35. DOI: 10.1016/j.eururo.2019.08.025. PMID: 31495749. PMC: PMC6926480
4. Lecarpentier J, Silvestri V, Kuchenbaecker KB, et al. Prediction of Breast and Prostate Cancer Risks in Male BRCA1 and BRCA2 Mutation Carriers Using Polygenic Risk Scores. J Clin Oncol. 2017;35(20):2240–2250. DOI: 10.1200/JCO.2016.69.4935. PMID: 28498782. PMC: PMC5501359
5. Castro E, Romero-Laorden N, del Pozo A, et al. PROREPAIR-B: A Prospective Cohort Study of the Impact of Germline DNA Repair Mutations on the Outcomes of Patients With Metastatic Castration-Resistant Prostate Cancer. J Clin Oncol. 2019;37(6):490–503. DOI: 10.1200/JCO.18.00358. PMID: 30625039
6. Mateo J, de Bono JS, Fizazi K, et al. Olaparib for the Treatment of Patients With Metastatic Castration-Resistant Prostate Cancer and Alterations in BRCA1 and/or BRCA2 in the PROfound Trial. J Clin Oncol. 2024;42(5):571–583. DOI: 10.1200/JCO.23.00339. PMID: 37963304
7. Abida W, Patnaik A, Campbell D, et al. Rucaparib in Men With Metastatic Castration-Resistant Prostate Cancer Harboring a BRCA1 or BRCA2 Gene Alteration. J Clin Oncol. 2020;38(32):3763–3772. DOI: 10.1200/JCO.20.01035. PMID: 32795228
8. Agarwal N, Azad AA, Carles J, et al. Talazoparib plus enzalutamide in men with first-line metastatic castration-resistant prostate cancer (TALAPRO-2): a randomised, placebo-controlled, phase 3 trial. Lancet. 2023;402(10398):291–303. DOI: 10.1016/S0140-6736(23)01055-3. PMID: 37285865
9. Page EC, Bancroft EK, Brook MN, et al. Interim Results from the IMPACT Study: Evidence for Prostate-specific Antigen Screening in BRCA2 Mutation Carriers. Eur Urol. 2019;76(6):831–842. DOI: 10.1016/j.eururo.2019.08.019. PMID: 31537406
10. Bancroft EK, Page EC, McHugh J, et al. Targeted Prostate Cancer Screening in Carriers of BRCA1 or BRCA2 Pathogenic Germline Variants Detects Clinically Relevant Disease: 5-year Results from the IMPACT Study. Eur Urol. 2026;89(5):457–468. DOI: 10.1016/j.eururo.2026.01.031. PMID: 41714267
11. Goggins M, Overbeek KA, Brand R, et al. Management of patients with increased risk for familial pancreatic cancer: updated recommendations from the International Cancer of the Pancreas Screening (CAPS) Consortium. Gut. 2020;69(1):7–17. DOI: 10.1136/gutjnl-2019-319352. PMID: 31672839
12. Tai YC, Domchek S, Parmigiani G, Chen S. Breast cancer risk among male BRCA1 and BRCA2 mutation carriers. J Natl Cancer Inst. 2007;99(23):1811–1814. DOI: 10.1093/jnci/djm203. PMID: 18042939
13. Evans DGR, Susnerwala I, Dawson J, et al. Risk of breast cancer in male BRCA2 carriers. J Med Genet. 2010;47(10):710–711. DOI: 10.1136/jmg.2009.075176. PMID: 20587410
14. Janavičius R. Founder BRCA1/2 mutations in the Europe: implications for hereditary breast-ovarian cancer prevention and control. EPMA J. 2010;1(3):397–412. DOI: 10.1007/s13167-010-0037-y. PMC: PMC3405339. PMID: 23199084
15. Foretova L, Lukesova M, Vasickova P, et al. Hereditary breast cancer — a spectrum of pathogenic mutations and unknown variants of BRCA1 and BRCA2 genes in the Czech Republic: efficiency of testing and clinical follow-up [abstrakt]. Breast Cancer Res. 2005;7(Suppl 2):P1.06. PMC: PMC4233514
16. Cheng HH, Shevach JW, Castro E, et al. BRCA1, BRCA2, and Associated Cancer Risks and Management for Male Patients: A Review. JAMA Oncol. 2024;10(9):1272–1281. DOI: 10.1001/jamaoncol.2024.2185. PMID: 39052257. Fulltext: curebrca.org (PDF)
17. National Cancer Institute. Genetics of Breast and Gynecologic Cancers (PDQ®) — Health Professional Version. URL: cancer.gov
18. ENIGMA Consortium. Evidence-based Network for the Interpretation of Germline Mutant Alleles. URL: enigmaconsortium.org
19. eviQ. BRCA1 or BRCA2 — risk management (male). URL: eviq.org.au
20. NCI Cancer Currents. FDA Approves Olaparib, Rucaparib to Treat Prostate Cancer. 2020. URL: cancer.gov
21. ICR / ESMO 2025 komunikace k finálním výsledkům studie IMPACT. URL: ecancer.org (cit. 14. 8. 2026)
22. Fizazi K, Azad AA, Matsubara N, et al. First-line talazoparib with enzalutamide in HRR-deficient metastatic castration-resistant prostate cancer: the phase 3 TALAPRO-2 trial. Nat Med. 2024;30(1):257–264. DOI: 10.1038/s41591-023-02704-x. PMID: 38049622
23. Abul-Husn NS, Soper ER, Odgis JA, et al. Exome sequencing reveals a high prevalence of BRCA1 and BRCA2 founder variants in a diverse population-based biobank. Genome Med. 2020;12(1):2. DOI: 10.1186/s13073-019-0691-1