BRCA1 a BRCA2 u mužů: geny, které se dědí bez ohledu na pohlaví 

Text publikuje Sophgena a.s. jako poskytovatel celogenomového sekvenování (WGS). Jde o komerční kontext; jeho model služby, omezení i alternativy jsou popsány v poznámce o poskytovateli. Článek nenahrazuje genetické poradenství.

BRCA1 a BRCA2 se dědí přes obě pohlaví

V květnu 2013 vyšel v New York Times komentář Angeliny Jolie My Medical Choice a jména BRCA1 a BRCA2 se začala skloňovat po celém světě. Za třináct let od té chvíle se ze dvou zkratek stal jeden z nejznámějších pojmů v klinické genetice. Zároveň se usadila představa, která přetrvává dodnes: že BRCA1 a BRCA2 jsou „ženské geny“.

Oba geny přitom leží na autozomech (BRCA1 na chromozomu 17q21, BRCA2 na chromozomu 13q13) a jejich patogenní varianty se předávají potomkům autosomálně dominantně, se stejnou pravděpodobností bez ohledu na pohlaví. Každé dítě nositele má 50% šanci variantu zdědit a muži tvoří přibližně polovinu všech nositelů v populaci. Genetické testování ale podstupují řádově desetkrát méně často než ženy, jak ukazují populační data publikovaná týmem z Washington University.

Co je germinální varianta a jak geny BRCA1/2 ovlivňují vznik nádoru

Geny BRCA1 a BRCA2 kódují proteiny, které udržují stabilitu DNA. Podílejí se na opravě dvouřetězcových zlomů cestou takzvané homologní rekombinace. Zjednodušeně: pokud se v DNA zlomí obě vlákna najednou, musí buňka opravu provést naprosto přesně, jinak riskuje ztrátu genetické informace nebo vznik onkogenní změny. BRCA1 rozpoznává poškození a rozhoduje o volbě opravné dráhy, BRCA2 fyzicky navádí protein RAD51 přímo na místo zlomu.

Germinální (zárodečná) patogenní varianta znamená, že daná změna DNA je přítomna ve všech buňkách těla, protože pochází z vajíčka nebo spermie. Nositel ji dědí od jednoho z rodičů a předává ji každému potomkovi s pravděpodobností 50 %. Samotná patogenní varianta zatím není diagnózou nádoru; znamená zvýšenou pravděpodobnost, že se nádor během života u nositele objeví.

Tento mechanismus vysvětluje dvě klinická pozorování. Penetrance u BRCA nositelů není stoprocentní; ne u každého nositele k „druhé ráně“ během života dojde. Nádory u BRCA nositelů jsou zároveň citlivé na určité léky: buňka bez funkčního BRCA nemá záložní plán opravy DNA a lze ji cíleně zasáhnout PARP inhibitory.

Klinická laboratoř rozlišuje několik typů BRCA variant. Ztrátové (loss-of-function) varianty (nonsense, frameshift a kanonické sestřihové) protein zkracují nebo úplně ruší jeho funkci a představují většinu detekovaných patogenních nálezů. Velké genové přestavby (delece nebo duplikace celých exonů) tvoří u BRCA1 v ČR přibližně 12 % patogenních nálezů (v mezinárodní literatuře 12 až 18 %) a jejich detekce vyžaduje speciální metodiku (MLPA nebo NGS analýzu počtu kopií). Missense varianty se klasifikují obtížněji a často končí jako varianta nejasného významu (VUS), dokud nejsou k dispozici funkční data. Sestřihové varianty včetně hlubokých intronových ovlivňují sestřih RNA a jejich interpretace typicky vyžaduje ověření na úrovni RNA.

V české populaci se u nositelů BRCA1 opakovaně objevuje několik konkrétních variant (takzvaných zakladatelských (founder) mutací), které pocházejí od jednoho společného předka a přenášejí se generacemi ve stejné podobě. Nejčastější je varianta c.5266dupC (dříve označovaná 5382insC), která tvoří přibližně 37 až 52 % českých BRCA1 nálezů. Dalšími častými jsou c.3700_3704del5 (dříve 3819del5) s podílem kolem 13 % a c.181T>G, p.Cys61Gly (dříve 300T>G) s podílem asi 9 %. U genu BRCA2 jsou českým klinikům známé zejména varianty c.7913_7917del5 a c.8537_8538delAG. Pět nejčastějších BRCA1/BRCA2 mutací pokrývá v české populaci 52 až 57 % všech nálezů; poměr BRCA1 : BRCA2 je 1,5 až 2 : 1 podle konkrétní série.

Jak často se BRCA v populaci vyskytuje

Odhady prevalence patogenních variant BRCA1 nebo BRCA2 se liší podle použité metodiky. Klasický populační odhad pracuje s hodnotou 1 : 400 až 1 : 800 v obecné (non-aškenázské) populaci. V newyorské multi-etnické biobance BioMe je BRCA1/2 nositelství 1 : 139 celkově a 1 : 103 u lidí non-aškenázského evropského původu. U aškenázských Židů dosahuje kombinovaná frekvence tří klasických zakladatelských variant 1 : 40. Mezi aškenázskými muži s karcinomem prsu tvoří BRCA pozitivní podíl přibližně 19 %, tedy jednoho z pěti.

Pro klinickou praxi v Česku je rozumné pracovat s prevalencí řádově 0,2 až 0,5 % dospělé populace (1 : 200 až 1 : 500) s vědomím, že populační sekvenování detekuje více nositelů než klinicky indikované testování založené na rodinné anamnéze.

Klinické fenotypy u mužů: čtyři hlavní nádory a několik menších

Klinicky užitečná otázka pro nositele zní, jaká onkologická rizika z varianty BRCA konkrétně vyplývají. Spektrum nádorů se u mužů a žen liší v jednotlivých diagnózách i v jejich váze.

U mužských nositelů dominuje karcinom prsu, karcinom prostaty, karcinom pankreatu a menší, ale reálně zvýšené riziko karcinomu žaludku. U nositelů BRCA2 přibývají multiplicitní primární nádory. Kumulativní riziko karcinomu prsu do 80 let je u nositelů BRCA1 jen 0,4 %, u BRCA2 dosahuje 3,8 %. U karcinomu prostaty se údaje mezi studiemi liší podle metodiky: ve vážené kohortové analýze CIMBA je RR u BRCA1 0,82 (0,54 až 1,27), tedy bez signifikantního zvýšení, u BRCA2 činí kumulativní riziko do 80 let 26,9 %. Riziko karcinomu pankreatu činí u obou genů přibližně 2,3 až 3,0 %, riziko karcinomu žaludku 1,6 % u BRCA1 a asi 3,5 % u BRCA2.

U mužů je klinický dopad BRCA2 výrazně větší než dopad BRCA1. U žen jsou rizika karcinomu prsu i ovaria zvýšena u obou genů srovnatelně.

Karcinom prsu u mužů

V ČR je ročně diagnostikováno několik desítek mužských karcinomů prsu. V obecné mužské populaci je celoživotní riziko velmi nízké (~0,1 %, tedy 1 : 833); u nositelů BRCA2 stoupá zhruba 44násobně oproti běžnému muži. Typický fenotyp má několik ustálených rysů: nádor bývá lokalizován subareolárně (retroareolárně), je ER-pozitivní a medián věku při diagnóze v populaci činí podle SEER 65 až 69 let; u nositelů BRCA2 je časnější.

NCCN (National Comprehensive Cancer Network) i evropská praxe se shodují na jednoznačném doporučení: každého muže s karcinomem prsu odeslat ke genetickému testování bez ohledu na rodinnou anamnézu. Podíl BRCA pozitivních mezi mužskými pacienty s karcinomem prsu je obecně kolem 5 %, u aškenázských mužů až 19 %. Sledování nositelů dnes stojí především na klinickém samovyšetření prsou od 35 let a ročním fyzikálním vyšetření lékařem od stejného věku. Roční mamografie u BRCA2 pozitivních mužů od 50 let se doporučuje v některých doporučeních (NCCN, australské eviQ); důkazů je omezený počet a v ČR se rozhoduje individuálně.

Karcinom prostaty: hlavní klinický problém u BRCA2 pozitivních mužů

Karcinom prostaty je nejčastější mužskou malignitou obecně; u BRCA2 pozitivních mužů má odlišný klinický profil. Nastupuje časněji: v interim datech studie IMPACT byl medián záchytu 61 let u BRCA2 nositelů oproti 64 letům u kontrol; finální kohorta z roku 2026 ukazuje 60 vs. 65 let. Má vyšší incidenci (kumulativní riziko do 85 let dosahuje až 60 %) a agresivnější histologii s kumulativním rizikem vysoce diferencovaného (high-grade) karcinomu do 85 let 51 %. To se promítá i do mortality: standardizovaný poměr mortality (SMR) na karcinom prostaty je u BRCA2 pozitivních 3,85 (1,44 až 10,3), u BRCA1 signifikantně zvýšen není.

Prognóza po diagnóze metastatického kastračně-rezistentního karcinomu prostaty (mCRPC) je u germinálních BRCA2 nositelů horší než u BRCA1 nebo ATM. Ve studii PROREPAIR-B (prospektivní kohorta 419 mužů s mCRPC) byl medián specifického přežití (CSS) 17,4 měsíce u germinálních BRCA2 nositelů oproti 33,2 měsíce u non-nositelů, tedy prakticky poloviční.

Karcinom pankreatu a menší, ale reálné asociace

Celoživotní riziko karcinomu pankreatu u obou genů se pohybuje kolem 2 až 3 %. V absolutních číslech to není mnoho; ve srovnání s běžnou populací (~1,7 %) jde o zvýšení 2× u BRCA1 až 3× u BRCA2. Sledování pankreatu má proto smysl jen u vybrané podskupiny, kterou definuje konsorcium CAPS 2020: u nositele BRCA2 v kombinaci s alespoň jedním příbuzným prvního stupně s karcinomem pankreatu (nebo alespoň dvěma příbuznými jakéhokoli stupně) a u nositele BRCA1 s alespoň jedním příbuzným prvního stupně s karcinomem pankreatu. Doporučenou modalitou je MRI/MRCP a EUS v ročním intervalu, se startem mezi 45. a 50. rokem věku (nebo 10 let před nejmladším případem v rodině), ideálně v centru s multidisciplinárním týmem a v rámci prospektivní kohorty.

Kromě těchto tří hlavních nádorů jsou u BRCA nositelů dokumentovány menší, ale reálné asociace. Karcinom žaludku má relativní riziko přibližně 2,2 u BRCA1 a 2,8 u BRCA2; pro plošné gastroskopické sledování důkazů nestačí, pozitivní rodinná anamnéza však indikaci posiluje. Historicky uvažovaná asociace melanomu s BRCA2 se v aktuální analýze CIMBA nepotvrdila; rutinní dermatologické sledování jen na základě BRCA statusu proto nemá dostatečnou oporu v důkazech (obecná onkoprevence samozřejmě platí). Multiplicitní primární nádory jsou u BRCA2 mužů výrazně častější než u BRCA1.

Absolutní čísla z tabulky rizik individuální riziko nedefinují přesně. Individuální riziko modifikuje řada faktorů; klinicky nejrozpracovanější je polygenní rizikové skóre (PRS), souhrn desítek až stovek běžných SNP asociovaných s daným nádorem. U mužských BRCA2 nositelů se celoživotní riziko karcinomu prostaty pohybuje mezi 19 % u nositelů s PRS v pátém percentilu a 61 % u nositelů v 95. percentilu. Klinická integrace PRS je zatím převážně výzkumná a směřuje k personalizovanému stanovení intervalu sledování.

Co to znamená pro klinickou praxi

Studie IMPACT je globální prospektivní kohorta, která desetiletí testuje, zda cílené PSA sledování u nositelů BRCA přináší klinicky relevantní benefit. Finální 5letá data na 3 063 mužích ve věku 40 až 69 let ukazují, že klinicky signifikantní karcinom prostaty byl u BRCA2 nositelů zachycen ve 3,1 % oproti 1,3 % u non-nositelů. Roli hraje i profil zachycených nádorů: mezi BRCA2 pozitivními spadalo do kategorie NCCN intermediate-unfavorable nebo high-risk 65 % zachycených nádorů oproti 32 % u kontrol, u BRCA1 pozitivních 56 % oproti 18 %. Žádný ze zachycených nádorů nebyl při diagnóze T4 ani s vzdálenými metastázami a upgrade (zvýšení stupně) po radikální prostatektomii byl 26 % u obou BRCA skupin proti 0 % u non-PGV.

Studie IMPACT tak podporuje roční PSA sledování od zhruba 40 let u BRCA2 pozitivních mužů; finální data 2026 posílila argumenty i pro BRCA1 pozitivní muže, u nichž do té doby byla evidence méně průkazná. ESMO 2025 v návaznosti na tyto výsledky doporučuje roční PSA od 40 let u nositelů obou genů.

PARP inhibitory: od predispozice k cílené léčbě

Za posledních deset let se z nálezu BRCA alterace stala i indikace k cílené léčbě, nejen k prevenci. PARP inhibitory využívají koncept syntetické letality: buňka s defektní homologní rekombinací (kvůli ztrátě BRCA) ztratí i záložní opravnou dráhu (base-excision repair blokovaná PARP inhibicí) a hyne.

U mužů s mCRPC to potvrzuje řada pivotních studií. Ve studii PROfound srovnávající olaparib s novými hormonálními antiandrogeny byl v podskupině BRCA2 (n = 128) medián doby bez progrese (PFS) nádoru 10,8 vs. 3,5 měsíce; v podskupině s homozygotní delecí BRCA2 (n = 16) 16,6 měsíce s 12měsíčním PFS 79 %.

Efekt PARP inhibitorů je největší u BRCA2 a u tumorů s bialelickou inaktivací genu. Klinicky se u mCRPC dnes testuje germinální (krev) i somatická (tkáň nádoru nebo ctDNA) BRCA alterace; obě zakládají indikaci k PARP inhibitoru, dopad na rodinu má pouze germinální nález.

Kaskádové testování a obrat směrem k mužské linii

Pozitivní nález u jednoho člena rodiny zakládá indikaci ke kaskádovému testování všech příbuzných prvního stupně, tedy rodičů, sourozenců a dětí. Každý z nich má 50% šanci variantu zdědit bez ohledu na pohlaví.

V českém i mezinárodním prostředí platí, že muži tvoří přibližně polovinu očekávaných nositelů; testování jim je nabízeno výrazně méně často (v USA přibližně desetkrát méně než ženám bez nádoru). Bariéry jsou na obou stranách. U mužů jde o nižší vnímání osobního rizika, přetrvávající stigma „ženského“ genu a menší kontakt s ordinacemi, ve kterých se testování obvykle iniciuje (gynekologie, mammologie). Na straně systému chybí mužsky specifické informační materiály a je nižší proaktivita při oslovování mužských příbuzných. Praktické řešení je organizační a zahrnuje aktivní oslovení mužských příbuzných genetickou ambulancí, standardizovaný rodinný dopis (family letter) pro pacienty a možnost telegenetiky.

Muži a BRCA: šest nejčastějších mýtů

1. BRCA není ženský gen. BRCA1 i BRCA2 jsou autosomální geny na chromozomech 17 a 13; muži tvoří asi polovinu nositelů a jsou testováni zhruba desetkrát méně.
2. Nepřítomnost karcinomu prsu v rodině BRCA nevylučuje. Rodinná anamnéza závisí na tom, kolika generacemi prošla linie žen: při přenosu varianty přes několik mužských generací se v rodinné historii karcinomů prsu nemusí objevit žádný, varianta je přesto přítomna a předává se dál.
3. BRCA1 má klinický význam i u mužů. Zvyšuje u nich riziko karcinomu prsu přibližně čtyřikrát a finální data studie IMPACT z roku 2026 ukazují klinicky relevantní podíl agresivních karcinomů prostaty i u BRCA1 pozitivních mužů; sledování je proto vhodné zvážit i u nich. Asociace BRCA1 s karcinomem prostaty byla dříve nejistá.
4. Nález patogenní varianty neznamená okamžitou operaci. U mužů preventivní chirurgické zákroky (mastektomie, prostatektomie) standardem nejsou. Standardem je cílené sledování (PSA, klinické vyšetření prsou, dispenzarizace pankreatu při odpovídající rodinné anamnéze) a při vzniku nádoru cílená léčba (PARP inhibitory, platina).
5. Varianta nejasného významu (VUS) není hraniční patogenní varianta. Bez prokázaného patologického efektu nezakládá indikaci ke sledování, prevenci ani ke kaskádovému testování; rozhoduje osobní a rodinná anamnéza. Většina VUS bývá po reklasifikaci přesunuta do benigní kategorie.
6. Otestovat se jednou nestačí trvale. Klasifikace variant se v čase mění na základě aktualizací databází (ClinVar) a rozhodnutí expertního panelu ENIGMA. Uložená sekvenační data, zejména z WGS, umožňují opakovanou analýzu, pokud existuje klinicky řízený proces, který ji iniciuje.

Klíčové body pro klinickou praxi

Z BRCA se za posledních třináct let stal prediktivní i prognostický biomarker s dopadem na prevenci, léčbu i rodinu. U mužů se klinický pohled teprve dorovnává.

Muži tvoří polovinu nositelů a kaskádové testování v rodině musí aktivně zahrnovat i mužskou linii. U mužů je BRCA2 klinicky výrazně závažnější než BRCA1 a zahrnuje zvýšené riziko karcinomu prsu, karcinomu prostaty, karcinomu pankreatu a multiplicitních primárních nádorů. Karcinom prostaty u BRCA2 nastupuje časněji, je agresivnější a v mCRPC má horší mortalitu (medián specifického přežití 17 vs. 33 měsíců). Roční PSA sledování od 40 let je opodstatněné u BRCA2 a po finálních datech studie IMPACT se doporučuje zvážit i u BRCA1. PARP inhibitory (olaparib, rucaparib, talazoparib) mění léčbu mCRPC s BRCA alterací, a to germinální i somatickou. Sledování pankreatu je indikováno u nositelů s pozitivní rodinnou anamnézou podle kritérií CAPS 2020. Každý muž s karcinomem prsu má být odeslán ke genetickému testování bez ohledu na rodinnou anamnézu. Klasifikace variant se v čase mění, opakovaná analýza uložených dat je proto klíčová. Celý proces patří do rukou lékařského genetika ve spolupráci s urologem, onkologem a v případě rodinné anamnézy pankreatického karcinomu i s pankreatologickým centrem.

Praktická doporučení pro čtenáře

Pokud zvažujete testování BRCA nebo jste již obdrželi pozitivní výsledek, nerozhodujte se sami na základě internetu ani informací, které jste právě četli (i tento článek je popularizační a nenahrazuje genetické poradenství). Lékařský genetik vám vysvětlí, co výsledek znamená konkrétně pro vás individuálně, s ohledem na vaši konkrétní variantu, věk, rodinnou anamnézu a přítomnost dalších rizikových faktorů.

U pacientů bez diagnózy karcinomu je první otázkou po pozitivním výsledku obvykle personalizovaný plán sledování, ne preventivní odstranění tkáně. U mužů plán typicky zahrnuje roční PSA, klinické vyšetření prsou a v případě odpovídající rodinné anamnézy i sledování pankreatu. Pokud už je pacient diagnostikován s nádorem prostaty, prsu nebo pankreatu, výsledek BRCA má okamžitý dopad na volbu léčby (PARP inhibitory, platina, klinické studie); rozhodování vede onkologický tým a časová osa je jiná. Ať už výsledek dopadne jakkoli, informujte rodinu, protože sourozenci, děti i rodiče mají 50% šanci variantu nést a genetická ambulance pomůže s komunikací a nabídne standardizovaný rodinný dopis.

Zdroje

1. Li S, Silvestri V, Leslie G, et al. Cancer Risks Associated With BRCA1 and BRCA2 Pathogenic Variants. J Clin Oncol. 2022;40(14):1529-1541. DOI: 10.1200/JCO.21.02112
2. Silvestri V, Leslie G, Barnes DR, et al. Characterization of the Cancer Spectrum in Men With Germline BRCA1 and BRCA2 Pathogenic Variants: Results From the Consortium of Investigators of Modifiers of BRCA1/2 (CIMBA). JAMA Oncol. 2020;6(8):1218-1230. DOI: 10.1001/jamaoncol.2020.2134. PMID: 32614418
3. Nyberg T, Frost D, Barrowdale D, et al. Prostate Cancer Risks for Male BRCA1 and BRCA2 Mutation Carriers: A Prospective Cohort Study. Eur Urol. 2020;77(1):24-35. DOI: 10.1016/j.eururo.2019.08.025. PMID: 31495749
4. Lecarpentier J, Silvestri V, Kuchenbaecker KB, et al. Prediction of Breast and Prostate Cancer Risks in Male BRCA1 and BRCA2 Mutation Carriers Using Polygenic Risk Scores. J Clin Oncol. 2017;35(20):2240-2250. DOI: 10.1200/JCO.2016.69.4935. PMID: 28498782
5. Castro E, Romero-Laorden N, del Pozo A, et al. PROREPAIR-B: A Prospective Cohort Study of the Impact of Germline DNA Repair Mutations on the Outcomes of Patients With Metastatic Castration-Resistant Prostate Cancer. J Clin Oncol. 2019;37(6):490-503. DOI: 10.1200/JCO.18.00358. PMID: 30625039
6. Mateo J, de Bono JS, Fizazi K, et al. Olaparib for the Treatment of Patients With Metastatic Castration-Resistant Prostate Cancer and Alterations in BRCA1 and/or BRCA2 in the PROfound Trial. J Clin Oncol. 2024;42(5):571-583. DOI: 10.1200/JCO.23.00339. PMID: 37963304
7. Abida W, Patnaik A, Campbell D, et al. Rucaparib in Men With Metastatic Castration-Resistant Prostate Cancer Harboring a BRCA1 or BRCA2 Gene Alteration. J Clin Oncol. 2020;38(32):3763-3772. DOI: 10.1200/JCO.20.01035. PMID: 32795228
8. Agarwal N, Azad AA, Carles J, et al. Talazoparib plus enzalutamide in men with first-line metastatic castration-resistant prostate cancer (TALAPRO-2): a randomised, placebo-controlled, phase 3 trial. Lancet. 2023;402(10398):291-303. DOI: 10.1016/S0140-6736(23)01055-3. PMID: 37285865
9. Page EC, Bancroft EK, Brook MN, et al. Interim Results from the IMPACT Study: Evidence for Prostate-specific Antigen Screening in BRCA2 Mutation Carriers. Eur Urol. 2019;76(6):831-842. DOI: 10.1016/j.eururo.2019.08.019. PMID: 31537406
10. Bancroft EK, Page EC, McHugh J, et al. Targeted Prostate Cancer Screening in Carriers of BRCA1 or BRCA2 Pathogenic Germline Variants Detects Clinically Relevant Disease: 5-year Results from the IMPACT Study. Eur Urol. 2026;89(5):457-468. DOI: 10.1016/j.eururo.2026.01.031. PMID: 41714267
11. Goggins M, Overbeek KA, Brand R, et al. Management of patients with increased risk for familial pancreatic cancer: updated recommendations from the International Cancer of the Pancreas Screening (CAPS) Consortium. Gut. 2020;69(1):7-17. DOI: 10.1136/gutjnl-2019-319352. PMID: 31672839
12. Tai YC, Domchek S, Parmigiani G, Chen S. Breast cancer risk among male BRCA1 and BRCA2 mutation carriers. J Natl Cancer Inst. 2007;99(23):1811-1814. DOI: 10.1093/jnci/djm203. PMID: 18042939
13. Evans DGR, Susnerwala I, Dawson J, et al. Risk of breast cancer in male BRCA2 carriers. J Med Genet. 2010;47(10):710-711. DOI: 10.1136/jmg.2009.075176. PMID: 20587410
14. Janavičius R. Founder BRCA1/2 mutations in the Europe: implications for hereditary breast-ovarian cancer prevention and control. EPMA J. 2010;1(3):397-412. DOI: 10.1007/s13167-010-0037-y. PMID: 23199084
15. Foretova L, Lukesova M, Vasickova P, et al. Hereditary breast cancer: a spectrum of pathogenic mutations and unknown variants of BRCA1 and BRCA2 genes in the Czech Republic: efficiency of testing and clinical follow-up [abstrakt]. Breast Cancer Res. 2005;7(Suppl 2):P1.06.
16. Cheng HH, Shevach JW, Castro E, et al. BRCA1, BRCA2, and Associated Cancer Risks and Management for Male Patients: A Review. JAMA Oncol. 2024;10(9):1272-1281. DOI: 10.1001/jamaoncol.2024.2185. PMID: 39052257. Fulltext
17. National Cancer Institute. Genetics of Breast and Gynecologic Cancers (PDQ®): Health Professional Version. cancer.gov
18. ENIGMA Consortium. Evidence-based Network for the Interpretation of Germline Mutant Alleles. enigmaconsortium.org
19. eviQ. BRCA1 or BRCA2: risk management (male). eviq.org.au
20. NCI Cancer Currents. FDA Approves Olaparib, Rucaparib to Treat Prostate Cancer. 2020. cancer.gov
21. ICR / ESMO 2025 komunikace k finálním výsledkům studie IMPACT. ecancer.org (cit. 14. 8. 2026)
22. Fizazi K, Azad AA, Matsubara N, et al. First-line talazoparib with enzalutamide in HRR-deficient metastatic castration-resistant prostate cancer: the phase 3 TALAPRO-2 trial. Nat Med. 2024;30(1):257-264. DOI: 10.1038/s41591-023-02704-x. PMID: 38049622
23. Abul-Husn NS, Soper ER, Odgis JA, et al. Exome sequencing reveals a high prevalence of BRCA1 and BRCA2 founder variants in a diverse population-based biobank. Genome Med. 2020;12(1):2. DOI: 10.1186/s13073-019-0691-1

© Sophgena a.s. | Sophgena Blog
Vezměte osud a Vaše zdraví do vlastních rukou.