Viagra a příbuzné léky mnoha mužům pomáhají. Ne každému však dostatečně. Části mužů, kteří užijí sildenafil nebo jiný inhibitor fosfodiesterázy 5 (PDE5-inhibitor  skupina léků na erektilní dysfunkci, ED, kam patří Viagra, Cialis, Levitra i Stendra), zabírá lék slaběji, než by měl. Vezme si tabletu, udělá, co má, a efekt je nedostatečný. 

Proč? Část odpovědi leží v biologii cév, v hormonech, v psychologii, v komorbiditách. Část odpovědi leží v genech. 

Farmakogenomika  obor, který zkoumá, jak dědičné rozdíly v DNA mění účinek léků  už dnes reálně mění léčbu v onkologii, transplantační medicíně a psychiatrii. Otázka je logická: může stejný přístup pomoci i u erektilní dysfunkce? 

Tento článek klade tři jednoduché otázky: 

• Jak Viagra funguje a kde do toho mohou geny zasahovat? 

• Co zatím výzkum ukázal? 

• Změní výsledek genetického testu postup lékaře dnes? 

Odpověď na třetí otázku řeknu rovnou v úvodu: zatím ne spolehlivě. Zbytek textu vysvětluje proč, kde je hranice současného poznání a co z toho vyplývá pro muže, který o testu uvažuje. 

1. Jak Viagra vůbec funguje

Erekce není vypínač, ale řetěz drobných biologických kroků. Mozek vyšle signál, nervy a cévy na něj zareagují a penis se prokrví. Důležitou roli při tom má oxid dusnatý  molekula, která pomáhá cévám uvolnit se. 

V buňkách však funguje i enzym fosfodiesteráza typu 5 (PDE5), který tento uvolňující signál postupně vypíná. Sildenafil, známý jako Viagra, PDE5 přibrzdí. Lék tedy erekci sám nevytvoří; umožní, aby přirozený signál při sexuálním vzrušení vydržel déle. 

Genetika by teoreticky mohla ovlivnit některé články tohoto řetězu  například jak tělo lék zpracuje nebo jak dobře fungují cévy. Slovo teoreticky je však důležité: zatím z toho neumíme spolehlivě vyčíst, který lék nebo dávka bude nejlepší pro konkrétního muže. 

2. Kde přesně mohou geny do příběhu vstoupit

Výzkumníci se v posledních dvaceti letech systematicky ptají: existují konkrétní genetické varianty, které předpovídají, kdo na PDE5-inhibitor zareaguje a kdo ne? Soustředí se na kandidátní geny, které byly vybrány podle biologické hypotézy a jednotlivých asociačních studií  nikoli na mezinárodně validovaný standardní panel, který pro léčbu ED zatím neexistuje. 

Konkrétní komerční panel, který je předmětem tohoto článku (popisovaný poskytovatel: Sophgena a.s.), vyšetřuje patnáct variant v sedmi genech. Ve zkratce: 

Gen	Co dělá	Proč je v panelu
CYP3A4, CYP3A5	Jaterní enzymy  rozbíjejí lék	Rychlí metabolisté mají méně léku v krvi, pomalí více
NOS3	Vyrábí oxid dusnatý (klíčový signál)	Méně oxidu dusnatého → možná slabší odpověď
GNB3	Signalizace v hladkých svalech	Ovlivňuje reakci cévy na signál
VEGFA	Růstový faktor pro cévy	Zdravější endotel = lepší odpověď
ACE	Reguluje tlak a tonus cév	Přes renin-angiotenzinový systém
SIM1	Jiné pole  riziko ED, ne odpověď na lék	Marker vzniku ED, ne „kdo zabírá na Viagru

Každý gen tu má logické biologické opodstatnění. Každý má alespoň jednu publikovanou vědeckou studii, která ukazuje, že nositelé jedné varianty reagují jinak než nositelé jiné. 

Přesně tady začíná zajímavá otázka: je to dost na to, aby test na tyto geny změnil, jak lékař léčí muže s ED? 

3. Proč biologicky pěkné ≠ klinicky použitelné

Nejcitovanější studie z tohoto pole vyšla v roce 2003 [2]. Testovala gen GNB3 u 113 mužů s ED a výsledek zněl na první poslech jako revoluce: muži s jedním typem genotypu měli výrazně vyšší šanci na dobrou odpověď na sildenafil než muži s jiným typem. 

Výsledek vypadal působivě, ale vycházel z malé skupiny mužů. U malých studií může rozdíl působit obrovsky jen proto, že do něj vstoupí náhoda nebo pár krajních případů. Proto je důležité, aby ho nezávisle potvrdily další, větší výzkumy. U genu GNB3 se to za více než 20 let od původní studie zatím nestalo přesvědčivým způsobem. 

Podobný obraz se opakuje téměř u každého genu panelu: 

• NOS3  jedna brazilská studie [3] našla zajímavý signál, ale pouze v konkrétní podskupině mužů (po operaci prostaty). V druhé podskupině (organická ED, nesouvisející s operací) vyšlo úplně jiné. Stejný gen, jiný závěr. 

• VEGFA  brazilská studie [4] ukazuje asociaci, ale po přísnější kontrole dat už nebylo jasné, zda výsledek není náhoda. Autoři to sami přiznávají. 

• CYP3A4/CYP3A5  biologický smysl je jasný (pomalí metabolisté mají více léku v krvi), ale přímé studie u pacientů s ED chybějí. Jedna studie byla u pacientů se srdečním selháním [5], druhá u zdravých korejských dobrovolníků [6]. Přenos na ED je zatím jen hypotéza. 

• ACE  německá studie z roku 2003 [7] hovoří o asociaci, ale jiné nezávislé týmy zatím tento výsledek přesvědčivě nepotvrdily. 

Jediný gen panelu, který má silný, opakovaný signál v obrovských souborech (celkem 259 tisíc mužů), je SIM1 [8]. Ale  pozor  ne jako prediktor odpovědi na lék. Pouze jako rizikový marker vzniku samotné ED. Jde o zajímavou vědeckou informaci, ne o test, který by konkrétnímu muži změnil léčbu. 

Shrnutí této sekce: žádná varianta z panelu zatím neprošla takovým testem, který by z ní udělal klinicky použitelný prediktor odpovědi na PDE5-inhibitor. Aktuální systematický přehled z roku 2026 [9] to jen potvrdil  u drtivé většiny studií zůstává jistota důkazů nízká. 

Pro náročnějšího čtenáře. Přesná čísla ze studie GNB3 (Sperling 2003): response rate 90,9 % u TT nositelů vs. 50,9 % u CC nositelů; OR = 10,0 s 95 % CI 1,2–81,1; p = 0,01. Široký interval spolehlivosti odráží malý vzorek a chybějící replikaci. 

4. Kde v tomto poli dnes stojíme

Farmakogenomika PDE5-inhibitorů je dnes v rané fázi výzkumu. Biologické mechanismy sedí, první asociace se opakovaně objevují, ale ještě chybí to, co by pole posunulo do klinické praxe: velká, prospektivní studie, ve které by se porovnali pacienti léčení podle genetického výsledku s pacienty léčenými běžným postupem, a viděli bychom, že první skupina má reálně lepší výsledky. Dokud taková studie neexistuje, zůstávají genetické varianty slibným směrem výzkumu, ne klinickým prediktorem. 

Konkrétní panel, který je předmětem tohoto článku, Sophgena a.s. podle vlastní deklarace označuje jako Research Use Only (RUO  určený pro výzkumné použití, ne pro přímé klinické rozhodování). Podle údajů poskytovatele jde o výzkumný nástroj, s interpretací provedenou klinickým genetikem, v souladu s doporučeními Společnosti lékařské genetiky ČLS JEP. 

To je důležité rozlišení. Test může poskytnout biologicky zajímavý výsledek pro výzkumnou diskusi s klinickým genetikem a urologem. Dnes však neumíme prokázat, že by tento výsledek zlepšil výběr léku, dávky nebo výsledek léčby konkrétního pacienta. 

Postoj by se mohl změnit až tehdy, kdyby větší nezávislá studie ukázala, že léčba vybraná podle genetického výsledku vede k lepší erektilní funkci nebo menšímu počtu nežádoucích účinků než běžný postup. Taková studie by pole posunula z výzkumného směru na klinický nástroj. 

5. Kdy může být test výzkumnou doplňkovou informací  a kdy ne

Podle aktuálních doporučení European Association of Urology (EAU 2025) [1] je první linie u erektilní dysfunkce jednoduchá a jasná: 

1. Anamnéza a fyzikální vyšetření komorbidity, léky, psychosociální faktory.
2. Laboratorní vyšetření ranní testosteron, glukóza, lipidový profil.
3. Zkušební léčba PDE5-inhibitorem sildenafil, tadalafil, vardenafil nebo avanafil, s titrací dávky podle účinnosti a tolerance. Účinnost jednotlivých molekul závisí na dávce, léku a definici úspěchu; například u vardenafilu EAU uvádí dávkově závislé zlepšení erekce 66 %, 76 % a 80 % při 5, 10 a 20 mg [1]. Jde o účinnou první linii, která pomáhá většině léčených mužů.

V tomto algoritmu genetický test nemá místo [1]. Genetika není součástí úvodního diagnostického ani terapeutického postupu podle EAU. 

Při opakovaně nedostatečné odpovědi na správně užitý PDE5-inhibitor má smysl nejprve hledat častější a léčitelné příčiny: 

• Před hodnocením léčby jako neúspěšné je třeba ověřit, zda byl lék užit opakovaně a správně  v přiměřené dávce, se správným načasováním a při dostatečné sexuální stimulaci. Někteří muži dosáhnou optimální odpovědi až po několika pokusech, a nedostatečná odpověď po jedné či dvou dávkách nemusí znamenat selhání léčby [10]. 

• Klinicky je třeba vyloučit další příčiny  nízký testosteron, závažné cévní onemocnění, psychosociální blok, adherenční problémy, lékové interakce. 

Genetické testování může být nanejvýš výzkumnou doplňkovou informací, ne návodem pro výběr léku nebo dávky. Současná evidence neposkytuje podklad pro standardizovanou změnu dávky nebo léku pouze na základě genetického výsledku. Pokud se test přesto dělá, jde o informaci do rozhovoru s klinickým genetikem a urologem, ne o recept. 

Kdy test rozhodně nedává smysl: 

• Bez klinické diagnózy ED. „Ze zvědavosti“ nebo „preventivně“ test jen vyprodukuje výsledek, který nemá co změnit. 

• Před první preskripcí. První linie pomáhá většině léčených; test tam nemá co přidat. 

• Jako náhrada za urologické vyšetření. Genetika nikdy nenahradí klinickou anamnézu. 

6. Bezpečnostní poznámka, kterou žádná genetika neodstraní

Toto se musí říci i v popularizačním článku: PDE5-inhibitory jsou absolutně kontraindikovány se všemi formami organických nitrátů (nitroglycerin pod jazyk, isosorbid mononitrát, nitroderm náplasti) a s jinými donory oxidu dusnatého [1]. Riziko je závažná, potenciálně fatální hypotenze. 

Toto žádný genetický test neodstraní ani nemodifikuje. Jde o bezpečnostní pravidlo, které musí být jasné před první dávkou. 

7. Zkráceně: co si z toho odnést

Co víme 

Genetika může ovlivňovat biologické procesy související s odpovědí na lék  například jak játra lék zpracují nebo jak cévy reagují. Tato biologie je reálná a mechanismus dává smysl. 

Co (zatím) nevíme 

Zatím neumíme spolehlivě předpovědět, který PDE5-inhibitor nebo jaká dávka bude fungovat konkrétnímu muži. Většina studií je malá, jedno-kohortová a nezávislé týmy zatím tyto výsledky přesvědčivě nepotvrdily. Změní výsledek testu postup lékaře dnes? Zatím ne spolehlivě. 

Co dělat dnes 

Erektilní dysfunkci řešit s lékařem, správně nastavit a užívat léčbu, nikdy nekombinovat PDE5-inhibitor s nitráty. Aktuální doporučení European Association of Urology (2025) [1] tento postup formulují detailně. Genetický test může mít výzkumnou doplňkovou hodnotu jen při opakovaném selhání standardní léčby, po vyloučení klinických příčin, jako informace pro specializovaného lékaře  ne jako screening před první preskripcí. 

Genetika medicínu postupně mění. Farmakogenomika opravdu má budoucnost  je to vidět na jiných indikacích (onkologie, transplantace, psychiatrie), kde už dnes reálně vede léčbu. U erektilní dysfunkce na tuto změnu ještě jen čekáme. Biologický signál je zajímavý, ale klinické důkazy jsou zatím předběžné. Dokud se nezmění, hlavní cestou k dobré léčbě zůstává důkladné klinické vyšetření a titrace standardních léků. 

Poznámka o poskytovateli  podle údajů Sophgena a.s. 

Následující popis panelu je informací od poskytovatele a není nezávisle ověřen autorem tohoto textu.  
Sophgena a.s. podle vlastní deklarace nabízí farmakogenomický panel pro ED jako Research Use Only  tedy výzkumné použití. Panel podle údajů poskytovatele testuje 15 variant v 7 genech technologií sekvenování krátkým čtením, s bioinformatickou analýzou a interpretací týmu odborníků a atestovaného klinického genetika, v souladu s doporučeními Společnosti lékařské genetiky ČLS JEP. Veřejně dostupná metodická dokumentace panelu k datu publikace tohoto článku není zveřejněna. 

Tento text nepředstavuje doporučení k testování. Kdy může mít test výzkumnou doplňkovou hodnotu a kdy ne, je popsáno v sekci 5. 

Zdroje: 

[1] Salonia A, Capogrosso P, Boeri L, et al. European Association of Urology Guidelines on Male Sexual and Reproductive Health: 2025 Update on Male Hypogonadism, Erectile Dysfunction, Premature Ejaculation, and Peyronie's Disease. Eur Urol. 2025;88(1):76-102. https://doi.org/10.1016/j.eururo.2025.04.010 

[2] Sperling H, Eisenhardt A, Virchow S, et al. Sildenafil response is influenced by the G protein beta 3 subunit GNB3 C825T polymorphism: a pilot study. J Urol. 2003;169(3):1048-1051. https://doi.org/10.1097/01.ju.0000058369.72348.ba 

[3] Muniz JJ, Lacchini R, Rinaldi TO, et al. Endothelial nitric oxide synthase genotypes and haplotypes modify the responses to sildenafil in patients with erectile dysfunction. Pharmacogenomics J. 2013;13(2):189-196. https://doi.org/10.1038/tpj.2011.49 

[4] Lacchini R, Muniz JJ, Nobre YT, Cologna AJ, Martins AC, Tanus-Santos JE. VEGF genetic polymorphisms affect the responsiveness to sildenafil in clinical and postoperative erectile dysfunction. Pharmacogenomics J. 2013;13(5):437-442. https://doi.org/10.1038/tpj.2012.39 

[5] de Denus S, Rouleau JL, Mann DL, et al. CYP3A4 genotype is associated with sildenafil concentrations in patients with heart failure with preserved ejection fraction. Pharmacogenomics J. 2018;18(2):232-237. https://doi.org/10.1038/tpj.2017.8 

[6] Shin JG, Kang WK, Shon JH, et al. The disposition of three phosphodiesterase type 5 inhibitors, vardenafil, sildenafil, and udenafil, is differently influenced by the CYP3A5 genotype. Pharmacogenet Genomics. 2011;21(12):872-878. PMID 21934637. 

[7] Eisenhardt A, Sperling H, Hauck E, et al. ACE gene I/D and NOS3 G894T polymorphisms and response to sildenafil in men with erectile dysfunction. Urology. 2003;61(6):1194-1198. PMID 12837457. 

[8] Jorgenson E, Matharu N, Palmer MR, et al. Genetic variation in the SIM1 locus is associated with erectile dysfunction. Proc Natl Acad Sci USA. 2018;115(43):11018-11023. https://doi.org/10.1073/pnas.1809872115 

[9] Ferezin LP, Kayzuka C, de Alcântara E Silva MP, et al. Genetic biomarkers associated with risk and therapeutic response in erectile dysfunction: a systematic review. Front Pharmacol. 2026. https://doi.org/10.3389/fphar.2026.1771865 

[10] McMahon CN, Smith CJ, Shabsigh R. Treating erectile dysfunction when PDE5 inhibitors fail. BMJ. 2006;332(7541):589-592. https://doi.org/10.1136/bmj.332.7541.589 

© Sophgena a.s. | Sophgena Blog