Kdy má smysl nechat si přečíst celý genom, a kdy ne

Průvodce pro každého, kdo zvažuje vyšetření celého genomu a chce vědět, co za své peníze dostane.

Ve zkratce

Přečíst celý genom, tedy kompletní dědičnou informaci jednoho člověka, dnes zvládne laboratoř z jednoho odběru krve a zprávu dostanete zhruba do dvou měsíců. Kolem testu ale koluje hodně omylů. Jedni čekají, že jim řekne, na co onemocní. Druzí ho mají za drahou hračku pro zvědavé. Ani jedno neplatí. Výsledek je trvalý záznam vaší genetické výbavy, ze kterého lékař vyčte odpověď na konkrétní otázku: proč má dítě potíže, které nikdo neumí pojmenovat, jak vaše tělo zpracovává některé léky, jestli můžete s partnerem předat dítěti dědičnou nemoc, nebo jestli nesete zvýšené riziko určitého nádoru. V tomto textu popisujeme, u kterých otázek má test doložený přínos, kdy stačí levnější a užší vyšetření a proč záleží na tom, kdo výsledek vyhodnotí. Píšeme ho jako laboratoř, která tento test nabízí. I proto v něm najdete kapitolu o tom, co celý genom neumí.

Rozhodujete se? Náš průvodce WGS dokládá čtyři konkrétní situace, kdy má vyšetření celého genomu smysl.

Co v článku najdete

• 1. Začněte tím, na co chcete odpověď
• 2. Jaké testy existují a čím se liší
• 3. K čemu výsledek celého genomu použijete
• 4. Jak číst zprávu z laboratoře
• 5. Co celý genom neumí
• 6. Proč záleží na tom, kdo vám genom čte a kde data zůstanou
• 7. Kdy ano a kdy ne
• Literatura

1. Začněte tím, na co chcete odpověď

Většina textů o genetickém testování začíná technikou: kolik miliard písmen DNA se přečte, kolikrát a jak přesně. Pro vaše rozhodování je to špatné pořadí. Užitečnější je začít u sebe: na co chci znát odpověď a co s ní udělám?

Ze stejného testu totiž každý potřebuje něco jiného. Rodiče postiženého dítěte, které roky obchází ambulance bez diagnózy, hledají příčinu. Pár, který plánuje těhotenství, chce vědět, jestli oba nenesou stejnou skrytou genetickou vadu. Člověk, který má dostat antidepresivum nebo lék na ředění krve, potřebuje vědět, jestli mu ho tělo odbourává příliš rychle, nebo příliš pomalu. A někdo chce vědět, jestli v rodině nekoluje vyšší riziko rakoviny prsu nebo střeva. Hned na začátku odložte dvě představy. Test vám neřekne, na co zemřete; většina nálezů jen zvyšuje nebo snižuje pravděpodobnost. A není to ani drahá hračka. U otázek, které popisujeme dál, mění konkrétní krok lékaře.

V celém textu se budeme vracet ke třem otázkám, které si u každého genetického nálezu kladou i odborníci. Přečetl přístroj změnu v DNA správně? (Odborně analytická validita.) Je tato změna prokazatelně spojená s nemocí nebo s reakcí na lék? (Klinická validita.) Změní výsledek něco v péči o vás? (Klinická užitečnost.) Přístroj může číst bezchybně, a přesto je nález k ničemu, když s ním lékař nemá co dělat.

Co si z toho vzít: než začnete porovnávat, který test je přesnější, napište si, jakou otázku má výsledek zodpovědět. Podle toho poznáte, jestli potřebujete celý genom, nebo stačí menší test.

2. Jaké testy existují a čím se liší

Celý genom je jedna z několika možností. Testy se liší cenou a hlavně tím, na jakou otázku umí odpovědět.

Cílený panel čte jen předem vybranou skupinu genů, například geny spojené s dědičnou rakovinou prsu a vaječníků. Když lékař ví, co hledá, je to nejrychlejší a nejlevnější cesta. Panel se dívá jen na předem vybranou skupinu genů, více o limitech panelů zde.

Exom (WES) čte jen ty úseky DNA, podle kterých tělo vyrábí bílkoviny. Je to zhruba 1,5 % genomu, ale právě tam leží většina dnes známých příčin dědičných nemocí.

Celý genom po krátkých úsecích (short-read WGS) je dnes standardní podoba celogenomového testu. DNA se rozseká na krátké kousky, ty se přečtou a počítač je znovu poskládá. Spolehlivě zachytí většinu drobných změn a část těch větších.

Celý genom po dlouhých úsecích (long-read WGS) čte delší kusy DNA, takže si lépe poradí s místy, kde se stejný motiv mnohokrát opakuje, a s velkými přestavbami. Používá se hlavně jako dovyšetření, když krátká čtení nestačí. Jako první test pro každého se zatím nepoužívá.

Test z internetu typu consumer (DTC, spotřebitelský test) DNA nečte. Kontroluje jen předem vybrané body, řádově stovky tisíc z několika miliard písmen. Když vám u genu BRCA1 vyjde „v pořádku", znamená to jen, že nemáte ty konkrétní změny, které test hledal. Ostatní změny v témže genu neuvidí.

Test	V čem je dobrý	Co zachytí hůř nebo vůbec	Kdy ho zvolit
Cílený panel	Vybrané geny při jasné otázce	Cokoli mimo vybrané geny; některé složité úseky	Jasné podezření na konkrétní nemoc
WES	Většinu úseků, podle kterých vznikají bílkoviny	Změny mimo tyto úseky, část větších přestaveb, nerovnoměrně přečtená místa	Nejasná nemoc, u které se čeká příčina v bílkovinných úsecích
Short-read WGS	Rovnoměrně přečte celý genom; drobné změny a část větších	Opakující se úseky, téměř totožné kopie úseků, složité přestavby	Široká nebo nejasná otázka; když se chcete k datům vracet
Long-read WGS	Složité úseky a část velkých přestaveb	Není běžně dostupný, každá laboratoř ho má jinak ověřený	Došetření konkrétního problému, když krátká čtení nestačí
Test z internetu (DTC)	Předem vybrané body v DNA	Většinu změn, na kterých lékařům záleží; chybí lékařské vyhodnocení	Zvědavost, původ předků; jako lékařské vyšetření ne

Z jednoho odběru krve tak může laboratoř vyhodnotit příčinu nemoci, reakci na léky, přenašečství i vybraná dědičná rizika. Co z toho se ve zprávě objeví, ale není automatické. Záleží na tom, proč jste na test šli, k čemu jste dali souhlas a co daná laboratoř umí a smí vyhodnocovat. Víc dat samo o sobě nepomůže. Pomůže, když je někdo vyhodnotí s ohledem na vaši otázku. Ukazuje to i souhrn studií u dětí s podezřením na dědičnou nemoc: celý genom našel příčinu u zhruba 41 % dětí, exom u 36 %, a rozdíl nebyl statisticky významný [3]. Celý genom má jinou výhodu: zachytí i typy změn a části DNA, do kterých se panel ani exom vůbec nedívají, a data zůstanou k dispozici pro další otázky.

Co si z toho vzít: celý genom se vyplatí, když je otázka široká, nejasná, nebo se k ní budete vracet. Když lékař hledá jednu konkrétní nemoc, stačí levnější panel.

3. K čemu výsledek celého genomu použijete

Popíšeme čtyři situace. Nejlépe doložený přínos má test při hledání příčiny nemoci. U léků, plánování rodiny a dědičných rizik přínos hodně závisí na tom, co laboratoř do zprávy zahrne, jestli vám výsledek někdo vysvětlí a jestli za ním následuje konkrétní krok.

Jeden odběr, otázky i za deset let. DNA, kterou jste zdědili, se během života nemění. Když laboratoř data bezpečně uchová, může se k nim vracet: dnes hledá příčinu potíží, za pět let z nich lékař vyčte, jak snášíte nový lék, a až věda popíše další geny, může se do nich někdo podívat znovu bez nového odběru. Netvrdíme, že jeden test odpoví na všechno, co vás v životě potká. Co se dá z dat vyčíst, závisí na jejich kvalitě, typu změny, na vašem zdravotním stavu a na pravidlech laboratoře.

Prakticky to znamená, že jeden test může odpovědět na víc otázek, údaje o lécích poslouží i při dalších předpisech a nález, který dnes nikdo neumí vysvětlit, může dostat jméno při pozdějším přehodnocení. Než si test objednáte, zeptejte se, jak dlouho laboratoř data uchová, jestli vám je vydá a za jakých podmínek je znovu vyhodnotí.

3a. Hledání příčiny nemoci, kterou nikdo neumí pojmenovat

Nejvíc důkazů má celý genom u lidí s podezřením na vzácnou dědičnou nemoc, typicky u dětí s opožděným vývojem, epilepsií nebo vadami více orgánů, které roky nikdo neumí vysvětlit. V britském programu 100,000 Genomes Project dostal diagnózu každý čtvrtý vyšetřovaný (25 %) [1]. Pro rozhodování mezi panelem a genomem je důležité, odkud diagnózy přišly. Zhruba 14 % z nich stálo na změnách, které běžný panel nezachytí: velké přestavby chromozomů, změny v mitochondriální DNA nebo v úsecích mimo geny. Dalších 26 % leželo ve známých genech, které ale v původně objednaném panelu nebyly [1]. Přesně tyto diagnózy by užší test minul.

Šanci na odpověď zvyšuje vyšetření celé rodiny. Když se vedle dítěte přečte genom obou rodičů (odborníci tomu říkají trio), laboratoř snadno pozná, která změna je v rodině nová a která se dědí. Šance na diagnózu je pak zhruba dvojnásobná oproti vyšetření samotného dítěte [3]. U novorozenců na jednotce intenzivní péče zkrátilo zrychlené čtení genomu cestu k diagnóze ze tří a půl měsíce na dva týdny [2].

Když laboratoř nic nenajde, neznamená to, že dědičná příčina neexistuje. Znamená to, že ji dnešním postupem a s dnešními znalostmi nenašla. Každý rok přibývají nové geny spojené s nemocemi, a proto má smysl nechat data po čase vyhodnotit znovu. Nový odběr k tomu není potřeba. V britské studii DDD stoupl podíl diagnóz jen díky novému vyhodnocení starých dat z 27 % na 40 % [4]. V nizozemské studii dostalo pět let po negativním výsledku exomu diagnózu dalších 22 % pacientů, zčásti díky novému vyhodnocení a zčásti díky doplňujícím testům [5]. Přehodnotit se dají i data z exomu nebo panelu. Celý genom má výhodu v tom, že v datech už jsou i geny a úseky, které užší test vůbec nečetl.

Co si z toho vzít: u dlouho nevysvětlené nemoci je celý genom, ideálně i s rodiči, nejsilnější dostupný test. A i když nic nenajde, data mají cenu, protože se k nim dá vrátit, až se objeví nové poznatky nebo nové příznaky.

3b. Jak vaše tělo zachází s léky

Některé geny řídí, jak rychle játra odbourávají léky. Kdo má pomalou variantu, tomu se běžná dávka hromadí v těle a přicházejí nežádoucí účinky. Kdo má rychlou, tomu lék nezabere. Někdy to platí obráceně, třeba u léků, které se v játrech teprve aktivují. Týká se to skoro všech: ve velkých souborech nese aspoň jednu takovou variantu s doporučeným postupem kolem 99 % lidí [10]. Tomuto oboru se říká farmakogenomika a její přínos je změřený. V evropské studii PREPARE dostávali pacienti s takovou variantou léky podle svého genetického profilu a klinicky významné nežádoucí účinky mělo 21 % z nich, oproti 28 % ve skupině léčené postaru [8]. Studie použila panel dvanácti genů, ne celý genom. Dokládá tedy, že se vyplatí znát své geny dřív, než lék dostanete; nedokládá, že k tomu potřebujete celý genom. Ukázkovou situaci, kdy jedna varianta v jednom genu mění reakci na běžně předepisovaný lék, popisujeme v článku farmakogenomika v praxi.

Celý genom ale tyto geny obsahuje také. Aby se daly použít, musí laboratoř daný gen umět spolehlivě přečíst (u některých, například CYP2D6, je to technicky náročné), vyhodnotit ho a propojit s konkrétním lékem podle mezinárodních doporučení, která vydává konsorcium CPIC [9]. Výhoda je v čase. Genom se čte jednou, a když jsou data uložená, může z nich lékař vycházet i za pět let, až vám bude předepisovat antidepresivum, lék na ředění krve nebo na cholesterol, bez dalšího testu.

Důležité: nikdy nevysazujte ani neměňte lék jen proto, že jste si něco přečetli v genetické zprávě. O dávce a volbě léku rozhoduje váš lékař, který zná i váš zdravotní stav a ostatní léky, které užíváte.

Co si z toho vzít: informace o tom, jak snášíte léky, se hodí opakovaně, při každém dalším předpisu. Zeptejte se ale, které geny laboratoř do zprávy zahrnuje.

3c. Plánování rodiny: skryté vlohy, které můžete předat dětem

Každý z nás nese několik poškozených genů, které mu nijak nevadí, protože má od druhého rodiče zdravou kopii. Když se ale sejdou dva partneři se stejným poškozeným genem, má každé jejich dítě čtvrtinovou pravděpodobnost, že zdědí obě poškozené kopie a onemocní. Takhle se dědí například cystická fibróza nebo spinální svalová atrofie. Zvlášť se posuzují nemoci vázané na chromozom X: přenašečka sama může mít mírné příznaky a každý její syn onemocní s poloviční pravděpodobností. Americká odborná společnost ACMG doporučuje nabídnout vyšetření přenašečství v rozsahu 113 genů (97 recesivních a 16 na chromozomu X) všem těhotným a všem, kdo těhotenství plánují [11].

Celý genom tyto geny přečte. To ale samo o sobě neznamená, že o přenašečství dostanete zprávu. Laboratoř musí mít pro tento účel nastavená a ověřená pravidla, jasně určený seznam genů a člověka, který vám výsledek vysvětlí s ohledem na plánování rodiny. Doporučení ACMG je navíc americké. V Česku ani na Slovensku z něj neplyne nárok na úhradu pojišťovnou a lékaři se jím řídit nemusí.

Když se u vás najde vloha, která by pro dítě mohla být významná, následuje obvykle cílené vyšetření partnera na tentýž gen. Teprve když jste přenašeči oba, je co řešit, a možností je několik, od vyšetření plodu v těhotenství po umělé oplodnění s výběrem embrya. Někdy stojí za to říct o nálezu sourozencům, protože mohou nést totéž. Genetická poradna vám s tím pomůže.

Co si z toho vzít: jedno vyšetření může nahradit několik dřívějších testů přenašečství. Zpráva o přenašečství je ale samostatná služba. Ptejte se předem, jestli ji laboratoř vydává a kolik genů zahrnuje.

3d. Nálezy navíc: dědičné riziko rakoviny a dalších nemocí

Při čtení celého genomu laboratoř někdy narazí na změnu, která s původní otázkou nesouvisí, ale dá se s ní něco dělat. Třeba u dítěte vyšetřovaného pro epilepsii se najde vloha pro dědičnou rakovinu prsu, kterou zdědilo od matky. Těmto nálezům se říká sekundární. Americká společnost ACMG vede seznam genů, u kterých má smysl takové nálezy hlásit, protože existuje prevence nebo léčba; verze z roku 2025 (SF v3.3) má 84 genů [15]. Jde o pravidlo pro laboratoře, které už genom čtou z jiného důvodu. Doporučení, aby si tyto geny nechal zkontrolovat každý zdravý člověk, to není.

Podobné nálezy nejsou vzácné. V americké studii, která vyšetřila přes 26 000 dobrovolníků z běžné populace, neslo 1,33 % z nich, tedy zhruba jeden ze 75, změnu ve třech nejlépe prozkoumaných skupinách dědičných rizik: dědičná rakovina prsu a vaječníků, dědičná rakovina tlustého střeva (Lynchův syndrom) a dědičně vysoký cholesterol [12]. Devět z deseti o tom do té doby nevědělo. Číslo pochází z jednoho amerického státu a nemusí přesně sedět na českou populaci.

Když se u vás najde vloha pro dědičnou rakovinu, neznamená to, že rakovinu máte nebo že ji dostanete, ale, že máte vyšší celoživotní riziko než ostatní. Jak moc vyšší, záleží na genu, konkrétní změně, věku, pohlaví a na tom, kdo v rodině onemocněl. Odborníci tomu říkají penetrance: u některých genů onemocní většina nositelů, u jiných menšina. Smysl takového nálezu je v tom, co se dá udělat: dřívější a častější mamografie nebo kolonoskopie, u některých genů preventivní operace, a vyšetření příbuzných, kteří mohou nést totéž. Muže se to týká stejně jako žen, BRCA1 a BRCA2 podrobněji.

Co si z toho vzít: nález dědičného rizika není diagnóza. Má cenu, když po něm následuje konkrétní plán sledování, na kterém se domluvíte s lékařem.

4. Jak číst zprávu z laboratoře

Každý člověk má v genomu miliony odchylek od „vzorové" DNA a naprostá většina z nich je neškodná. Laboratoř proto každou nalezenou změnu zařadí do jedné z pěti kategorií podle toho, kolik důkazů o její škodlivosti existuje: patogenní (škodlivá), pravděpodobně patogenní, změna nejasného významu (VUS), pravděpodobně neškodná a neškodná [16]. Kategorie vypovídá o tom, jak jistí si odborníci jsou. O tom, jak těžká nemoc hrozí, neříká nic. Negativní výsledek je něco jiného: znamená, že test žádnou vysvětlující změnu nenašel. V tabulce ho proto uvádíme zvlášť.

Co znamenají kategorie ve zprávě a co s nimi (ne)dělat

Kategorie	Co to znamená	Co obvykle následuje	Co na základě toho nedělat
Patogenní nebo pravděpodobně patogenní (škodlivá)	Existuje dost důkazů, že změna souvisí s nemocí	Rozhovor v genetické poradně, případně potvrzení jinou metodou, plán péče podle diagnózy	Brát nález jako jistotu, že onemocníte
Změna nejasného významu (VUS)	Odborníci zatím nevědí, jestli změna škodí	Čekat na přehodnocení, případně doplnit vyšetření příbuzných	Podstupovat operaci, měnit léky nebo zahajovat sledování jen kvůli ní
Pravděpodobně neškodná nebo neškodná	Změna nevysvětluje potíže	Nic zvláštního	Hledat v ní příčinu potíží
Negativní výsledek testu	Použitou metodou a při dnešních znalostech se vysvětlení nenašlo	Znovu projít příznaky, ověřit, co test pokryl, po čase data znovu vyhodnotit	Považovat dědičnou příčinu za vyloučenou

Nejvíc starostí dělá lidem prostřední kategorie, změna nejasného významu. Znamená jen to, že o dané změně zatím není dost informací. Když se časem přeřadí, většinou skončí mezi neškodnými. Kvůli změně nejasného významu se nemá podstupovat žádný nevratný zákrok ani měnit léčba. Pravidla pro zařazování změn platí od roku 2015 a od té doby se jen zpřesňují [16].

Co si z toho vzít: než začnete cokoli řešit, zeptejte se, do které kategorie nález patří. Změna nejasného významu není důvod k zákroku.

5. Co celý genom neumí

Kdo vám slibuje, že celý genom odhalí všechno, přehání. Následující omezení platí pro každou laboratoř, a je dobré je znát dřív, než test zaplatíte.

Když lékař ví, co hledá. Při jasném podezření na jednu konkrétní nemoc s jedním známým genem je cílený panel rychlejší a levnější a celý genom nepřinese nic navíc. A když test nemá žádný cíl, ani zdravotní, ani preventivní, přinese hlavně hromadu změn nejasného významu, se kterými si nikdo nebude vědět rady.

Změny, které se krátkým čtením špatně hledají. Standardní celogenomový test skládá genom z krátkých kousků DNA a některé typy změn v něm zachytí jen částečně nebo vůbec:

Typ změny	Proč se špatně hledá
Velké přestavby a chybějící nebo zdvojené úseky (CNV/SV)	Krátký kousek DNA velkou přestavbu nepřeklene
Úseky, kde se stejný motiv mnohokrát opakuje (například u Huntingtonovy nemoci)	Počítač nepozná, kolikrát se motiv opakuje ani kam kousek patří
Geny, které mají v genomu téměř totožnou kopii	Kousek DNA nejde s jistotou přiřadit správné kopii
Změny v mitochondriální DNA, které nese jen část buněk	V krvi může být změna vzácnější než v postižené tkáni
Chemické „přepínače" na DNA (metylace)	Písmena DNA jsou v pořádku, změna je v tom, jestli je gen zapnutý

S částí těchto změn si poradí čtení po dlouhých úsecích. Nizozemská laboratoř vzala vzorky, u kterých se příčina našla jen s velkými obtížemi, a nechala je přečíst znovu: dlouhá čtení automaticky zachytila 89 % těchto změn, krátká 41 % [6]. V souhrnu devíti studií dostalo díky dlouhým čtením diagnózu dalších 4,5 % pacientů, u kterých předchozí testy selhaly [7]. Obě čísla se týkají vybraných, hodně obtížných případů a neplatí pro každého, kdo si nechá přečíst genom. Dlouhá čtení jsou dnes doplněk pro konkrétní situace. Jako první test se zatím běžně nepoužívají.

Skóre rizika z tisíců drobných odchylek (polygenní rizikové skóre). Některé služby nabízejí výpočet rizika infarktu, cukrovky nebo rakoviny prsu z tisíců běžných drobných odchylek v DNA. Odborné společnosti tento výpočet do běžné péče zatím nedoporučují: není jasné, jak podle něj bezpečně měnit léčbu, a skóre spočítaná hlavně na Evropanech fungují u lidí jiného původu hůř [13, 14]. Skóre také nenahradí vyšetření genů s vysokým rizikem ani běžný screening, třeba mamografii. Proto ho nabízíme jen jako volitelný doplněk, který vždy hodnotíme v klinickém rámci, ne jako samostatný test rizika.

Žádný výsledek není stoprocentní. Ani „čistá" zpráva neznamená, že v genomu nic není. Část DNA zůstává pro každý dnešní test špatně čitelná.

Co si z toho vzít: dobrá laboratoř vám na vstupní konzultaci řekne i to, že celý genom nepotřebujete a stačí vám levnější test. Pokud vám ho místo toho rovnou prodává, zpozorněte.

6. Proč záleží na tom, kdo vám genom čte a kde data zůstanou

Přístroje, které genom čtou, má dnes většina laboratoří stejné nebo podobné. Rozdíl mezi nimi vzniká až potom: kdo data vyhodnotí, jak napíše zprávu a co se s daty stane za rok.

Na vyhodnocení pracují dva lidé s různou odborností. Molekulární genetik posoudí, jestli laboratoř změnu přečetla správně. Lékař s atestací z lékařské genetiky posoudí, co znamená pro vás, a podepisuje závěrečnou zprávu. Software a umělá inteligence pomáhají třídit miliony změn, závěr ale dělá člověk. Dobrá zpráva má oddělené části pro příčinu nemoci, léky, přenašečství a nálezy navíc, protože každá znamená něco jiného, a u každé změny uvádí kategorii podle mezinárodních pravidel (ACMG/AMP, ClinGen). Závažný nález se podle potřeby potvrzuje ještě jinou metodou.

Co se stane s daty. Z jednoho genomu vzniknou soubory o velikosti desítek až stovek gigabajtů: surová čtení, jejich seřazení podle vzorové DNA a seznam nalezených změn. Můžete si je vyžádat, ale samotné soubory vám nic neřeknou; lékařská zpráva je něco jiného než data. Uložená data mají smysl hlavně kvůli pozdějšímu přehodnocení bez nového odběru. Zároveň je genom nejosobnější údaj, jaký o sobě máte. Identifikuje vás napořád a vypovídá i o vašich dětech a sourozencích. Nepatří do e-mailu ani na běžný cloud, ale k pracovišti, které má pro ochranu takových dat nastavená pravidla.

Co říká zákon. Genetické údaje patří podle GDPR mezi nejpřísněji chráněné osobní údaje [18]. Úmluva Rady Evropy o biomedicíně, která platí i v Česku a na Slovensku, zakazuje diskriminaci kvůli genům a říká, že prediktivní genetické testy se mají dělat jen ze zdravotních důvodů a s poradenstvím [19]. Český zákon o specifických zdravotních službách k tomu přidává konkrétní povinnosti: vyšetření smí dělat jen laboratoř s posouzenou způsobilostí, před odběrem vás musí někdo poučit, co test umí a co může nečekaně najít, a musíte podepsat informovaný souhlas [20]. Když se ptáte na akreditaci, ptejte se na laboratoř, která vzorek zpracovává. Akreditaci dostává laboratoř; firma, která test prodává, ji mít nemusí.

Pojišťovny. Na internetu narazíte na americký zákon GINA, který zakazuje zdravotním pojišťovnám a zaměstnavatelům používat genetické údaje; na životní a invalidní pojištění se nevztahuje [21]. V Česku ani na Slovensku tento zákon neplatí. Než výsledky poskytnete pojišťovně, třeba při sjednávání životní pojistky, zjistěte si, co po vás smí požadovat podle zdejších pravidel.

Děti. U dítěte se vyšetřuje jen to, co mu pomůže teď. Vlohy pro nemoci, které se projeví až v dospělosti a nic se s nimi v dětství nedá dělat, se zpravidla nevyšetřují, aby se dítě mohlo v dospělosti rozhodnout samo [17]. Jestli laboratoř u dítěte hlásí i nálezy navíc, záleží na jejích pravidlech a na tom, s čím rodiče souhlasili.

Co si z toho vzít: před podpisem souhlasu se zeptejte na pět věcí. Co přesně laboratoř vyhodnotí. Kdo zprávu podepisuje. Kdo vám ji vysvětlí. Jak dlouho a kde budou data uložená. A kdo k nim má přístup.

7. Kdy ano a kdy ne

Celý genom není věštba a nehodí se na každou situaci. U správně položené otázky ale dává nejširší genetický podklad, jaký dnes lékař může mít: pomůže najít příčinu nemoci, vybrat lék, naplánovat rodinu a rozhodnout o prevenci, a s novými poznatky jeho hodnota roste. Co z něj vyčtete, vždy závisí na tom, proč jste ho podstoupili, jak kvalitní byl vzorek a kdo ho vyhodnotil.

Celý genom se vyplatí, když má výsledek podpořit konkrétní rozhodnutí o léčbě, prevenci nebo plánování rodiny, když je otázka široká nebo po užším testu zůstala nezodpovězená, a když chcete mít data k dispozici i později.

Užší test stačí, když lékař hledá jednu konkrétní nemoc s jedním známým genem.

Test bez cíle nemá smysl. Přinese hlavně změny nejasného významu a starosti. Totéž platí pro test z internetu, který má nahradit lékařské vyšetření.

První otázka zůstává stejná: co chcete z výsledku vyčíst a co s tím uděláte?

Zprávou z laboratoře to nekončí. Klinický genetik ji s vámi projde, a pokud něco najde, domluví další postup s odpovídajícím specialistou: onkologem, kardiologem, neurologem nebo gynekologem. Z dat se tak stane plán: co sledovat, jak často a u koho.

Časté otázky o WGS a KomplexSEQ najdete v naší sekci FAQ.

Literatura

1. 100,000 Genomes Project Pilot Investigators. 100,000 Genomes Pilot on Rare-Disease Diagnosis in Health Care: Preliminary Report. N Engl J Med. 2021;385(20):1868-1880. DOI: 10.1056/NEJMoa2035790
2. Petrikin JE, et al. The NSIGHT1-randomized controlled trial: rapid whole-genome sequencing for accelerated etiologic diagnosis in critically ill infants. npj Genom Med. 2018;3:6. DOI: 10.1038/s41525-018-0045-8
3. Clark MM, et al. Meta-analysis of the diagnostic and clinical utility of genome and exome sequencing and chromosomal microarray in children with suspected genetic diseases. npj Genom Med. 2018;3:16. DOI: 10.1038/s41525-018-0053-8
4. Wright CF, et al. Making new genetic diagnoses with old data: iterative reanalysis and reporting from genome-wide data in 1,133 families with developmental disorders. Genet Med. 2018;20(10):1216-1223. DOI: 10.1038/gim.2017.246
5. Schobers G, et al. Reanalysis of exome negative patients with rare disease: a pragmatic workflow for diagnostic applications. Genome Med. 2022;14:66. DOI: 10.1186/s13073-022-01069-z
6. Höps W, et al. HiFi long-read genomes for difficult-to-detect, clinically relevant variants. Am J Hum Genet. 2025;112(2):450-456. DOI: 10.1016/j.ajhg.2024.12.013
7. Ibrahim AA, Fakhro KA, Abdallah AM. Diagnostic yield of long-read sequencing for rare diseases: a systematic review. Front Genet. 2026. DOI: 10.3389/fgene.2026.1809097
8. Swen JJ, et al. A 12-gene pharmacogenetic panel to prevent adverse drug reactions: an open-label, multicentre, controlled, cluster-randomised crossover implementation study (PREPARE). Lancet. 2023;401(10374):347-356. DOI: 10.1016/S0140-6736(22)01841-4
9. Relling MV, Klein TE. CPIC: Clinical Pharmacogenetics Implementation Consortium of the Pharmacogenomics Research Network. Clin Pharmacol Ther. 2011;89(3):464-467. DOI: 10.1038/clpt.2010.279
10. Yu MHC, et al. Actionable pharmacogenetic variants in Hong Kong Chinese exome sequencing data and projected prescription impact. PLoS Genet. 2021;17(2):e1009323. DOI: 10.1371/journal.pgen.1009323
11. Gregg AR, et al. Screening for autosomal recessive and X-linked conditions during pregnancy and preconception: a practice resource of the ACMG. Genet Med. 2021;23(10):1793-1806. DOI: 10.1038/s41436-021-01203-z
12. Grzymski JJ, et al. Population genetic screening efficiently identifies carriers of autosomal dominant diseases. Nat Med. 2020;26(8):1235-1239. DOI: 10.1038/s41591-020-0982-5
13. Schunkert H, et al. Clinical utility and implementation of polygenic risk scores for predicting cardiovascular disease: clinical consensus statement. Eur Heart J. 2025;46(15):1372-1383. DOI: 10.1093/eurheartj/ehae649
14. Martin AR, et al. Clinical use of current polygenic risk scores may exacerbate health disparities. Nat Genet. 2019;51(4):584-591. DOI: 10.1038/s41588-019-0379-x
15. Lee K, et al. ACMG SF v3.3 list for reporting of secondary findings in clinical exome and genome sequencing: a policy statement of the ACMG. Genet Med. 2025;27(8):101454. DOI: 10.1016/j.gim.2025.101454
16. Richards S, et al. Standards and guidelines for the interpretation of sequence variants: a joint consensus recommendation of the ACMG and the AMP. Genet Med. 2015;17(5):405-424. DOI: 10.1038/gim.2015.30
17. Ross LF, et al. Technical report: Ethical and policy issues in genetic testing and screening of children. Genet Med. 2013;15(3):234-245. DOI: 10.1038/gim.2012.176
18. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (GDPR), čl. 9 (zvláštní kategorie osobních údajů).
19. Úmluva o lidských právech a biomedicíně (Oviedská úmluva), Rada Evropy, ETS č. 164, čl. 11 a 12. ČR: sdělení č. 96/2001 Sb. m. s. (v platnosti od 1. 10. 2001); SR: oznámenie č. 40/2000 Z. z.
20. Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, § 28 (genetická vyšetření). Přesné znění ověřit dle aktuálního konsolidovaného předpisu před sazbou.
21. Genetic Information Nondiscrimination Act of 2008 (GINA), Pub. L. 110-233 (USA).

Odborná revize: Mgr. Ján Smetana, PhD., atestovaný genetik Sophgena